Co už vím o hipsterech. Kdo je tady bohém?

Hipsterismu stejně jako dalších subverzivních stylů se už dávno ujaly korporace – alternativní obsahy už nevznikají v kontrakultuře, ale rovnou jako produkt médií a digitálních agentur. Hipster je jakousi estetickou revolucí v mezích normcoru – má sice vousy a roztrhané džínsy, ale natrhl si je sám nebo mu je umně nastřihla švadlena na Tchaj-wanu. Proto může jako archetyp vystupovat v reklamě na termizovaný sýr, který si na semínkovou bagetu natírá nožem s dřevěnou rukojetí, na stole s letokruhy, kde náhodou leží větvička borůvčí. 

Pospolitost v Mekáči

Ale živí lidé nepracují jen v cool odvětvích startupů, kam se dostali na pozici „krotitele chaosu“, „social media nindži“ nebo „crazy psavce“. A pokud tam pracují, mohli by si klást otázku, nakolik odlišná je struktura „jejich“ firmy, kam si mohou vodit psa a dostanou každý den kus ovoce zadarmo, od švarcsystému v McDonaldu, kde nesmíš zapomenout na okurku a rovněž si tam v crewroomu užiješ lidské pospolitosti. Málokterá z oněch firem, kde je na recepci pivko, by nechtěla být novým Applem – i když je duchem protisystémová, asi jako Karel Schwarzenberg s přimalovaným čírem. 

Když hledáte zaměstnání prostě proto, abyste nezůstali pod mostem, je těžké se orientovat v nabídce firem, jejichž inzeráty připomínají lákání svědků Jehovových. Zaměstnanci se na fotografiích objímají v pirátském oblečení, zpravidla jedna žena někomu skáče do náruče a všichni si užívají „přátelský kolektiv šílených profíků s odhodláním udělat něco opravdu velkého“. Práce je tu spojována s diktaturou kamarádství, optimismu a hashtagem family. Že by tam někdo chtěl třeba jen kvůli penězům, nechtěl se označovat za „žraloka v moři financí“, ale třeba jen za bílý límeček, je tabu. 

Hipsterská zahrádka - hipster - zeleň ve městě |foto: CC BY 2.0

Spasitelé ekonomiky 

Firmy, které uplatňují estetiku hipsterství, odráží vztah městských hipsterů ke konzumu nejlíp. V Anglii odkojené čajem si prý začali kupovat dvojnásobné množství kávy a nakupováním úzkých džín a zakládáním startupů postavili na nohy ekonomiku uondanou finanční krizí roku 2008. I podle autorů odborných knih vyznávají jakýsi ekologický, umírněný konzum, což je samo o sobě protimluv. Postoje městských elitářů sice mohou být bohémské, v praxi se ale projevují právě nákupy – a i hipsteři šetří a nakupují trika s punkovými hesly v háemku a obchodech, které mají etické zásady pevné jako amarouny v Návštěvnících. Předpoklad, že hipsteři jsou bohatci s morálními zásadami implantovanými díky knihám Hany Librové o dobrovolné skromnosti, je mimo. Z hipsterství je dnes jen láska ke značkám, ironická obliba pokleslých žánrů a jezení pho. 

Pro sebe mám jedno pokárání, kdykoli se chci (často) vyvyšovat nad někoho, kdo třeba porcuje kuřata: vlastnictví rituálních objektů, jako je lustr ve tvaru diamantu, koberec z Bali a iPhone na splátky, ze mě bohéma nedělá.