Deska týdne: Demdike Stare mezi parkety a temnotou

Demdike Stare patří společně s Andy Stottem mezi dvě nejvýraznější a také nejplodnější jména manchesterského labelu Modern Love. Jejich nová řadová deska s názvem Wonderland v sobě spojuje motivy a přístupy, které dvojice prezentovala na svých dlouhohrajících albech a následné singlové sérii Testpressing. Výsledná sonická koláž se sice v nejsilnějších momentech vyrovná vrcholům z obou hudebních poloh – té zadumané i té přímočaré – jako celek ale zůstává v jejich stínu.

Když okolo roku 2010 přišli Sean Canty a Miles Whittaker se svou kombinací dark ambientu, dub techna, industrialu a experimentální elektroniky s tribálními motivy a všudypřítomným okultním nádechem, asi nikdo nečekal, že od téhle dvojice budeme za pár let poslouchat hodně syrové nahrávky dřevního junglu, breakbeatu nebo drum’n’bassu. Leč, stalo se. Vášniví sběratelé desek a milovníci samplingu si po dvojalbu Elemental vydaném v roce 2012 dali na pár let od dlouhohrajících releasů pauzu a se změnou formátu docela výrazně změnili i svůj zvuk. Ve výsledku tak sedmidílná série dvanáctipalců s jednotícím názvem Testpressing vedle industrialu či tribalu obsáhla mimo jiné i zmíněné žánry ze „zlomené“ scény devadesátých let.

Letošní nové album s názvem Wonderland je v podstatě syntézou obou přístupů, byť větší důraz je kladen na aktuálnější zvuk Demdike Stare. Najdete tu sice hypnotické melodie (či jejich relikty), vokální samply z bohem zapomenutých desek vyšlých kdo ví kdy a kdo ví kde i potemnělé atmosférické plochy, ale hlavně na kost ohlodanou rytmiku, syrové noisové beaty a výrazně klubovější zvuk. Mohlo by se zdát, že Wonderland je právě kvůli přímočařejšímu tahu na parket primitivnější nahrávkou, ve skutečnosti ale není o nic méně vrstevnaté než opusy Tryptych nebo Elemental, jakkoliv výsledek není tak pohlcující a až na výjimky nezní tak epicky jako v období kolem roku 2010.

Přečtěte a poslechněte si i recenzi Martina Vaita: „Po více než čtyřech letech vydává britské duo Demdike Stare nové album. Posun od předchozí desky Elemental k novince Wonderland je zásadní, na aktuální nahrávce nezůstává ze známého zvuku i přístupu Seana Cantyho a Milese Whittakera téměř nic.“

Je to ale dané právě způsobem, jakým se Demdike Stare rozhodli na Wonderland pracovat se samply, a také výměnou dub techna a tribalu za méně atmosférické taneční styly. Namísto táhlých rituálních kmenových zpěvů jsou na novém albu ke slyšení z valné části kratší vokální útržky, jež lépe korespondují s jeho převládajícím rytmickým charakterem. Ostatně i živá vystoupení Demdike Stare se v posledních měsících proměnila právě v duchu tohoto žánrového obratu. Ne náhodou vychází Wonderland na CD se dvěma bonusovými disky, které obsahují všechny skladby ze sedmi testpressingových dvanátipalců z uplynulých tří let.

Albem Wonderland se Demdike Stare víceméně úspěšně povedlo propojit dva zdánlivě nesourodé světy jejich předchozí tvorby. Skvělým příkladem budiž úvodní Curzon či závěrečný Overstaying, vrchol celé desky Airborne Latency nebo desetiminutový opus Hardnoise. Zmíněné tracky jsou esencí toho nejlepšího z Demdike Stare – ponurým soundtrackem pro procházky hlubokými hvozdy i propracovaným a skvěle vystavěným dancehallem, kde se do junglových i techno podkladů rozlévají melodické plochy a zařezávají noiseové cut-upy. Teď zbývá jen doufat, že se Sean Canty a Miles Whittaker v budoucnosti nevydají směrem, jaký na desce prezentují v těch pár slabších a vycpávkovějších skladbách.

Hodnocení: 70 %
Demdike Stare – Wonderland (Modern Love, 2016)