Deska týdne: dné se stal patronem všech, kdo hledají cestu z krize

24. listopad 2016
Deska týdne
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03750422.jpeg

Ondřej Holý není žádným nováčkem na hudební scéně. Pod hlavičkou projektu dné vydával už v nultých letech, tvůrčí blok mu ale zlomil vaz. Tvrdil, že svůj dlouhohrající debut už asi nikdy nenahraje. Naštěstí to nevzdal. Po pětiletém úsilí vychází pod záštitou internetového labelu Majestic Casual jeho mimořádné album These Semi Feelings, They Are Everywhere.

Oslovit přítelkyni jménem své bývalé, poslat omylem kolegyni zprávu se sexuálním obsahem nebo chatovat s matkou na Facebooku – to je jen drobný výčet z milionů škobrtnutí, omylů a nedorozumění, které dennodenně plní naše životy, vztahy a podvědomě i sny. Na debutu Ondřeje Holého, vystupujícího pod pseudonymem dné, by takové situace přirozeně zapadly mezi ostatní skladby s rozvernými názvy jako Public Making Out Is Ugh (Líbání na veřejnosti je hnus), Reality Swallows Pusheen Cats (Realita polyká kočičky Pusheen) nebo Driving a Car While Listening to Bill Burr’s Podcast (Řízení za poslechu podcastu Billa Burra). Právě ty totiž reflektují „semi feelings“, dočasné pocity, které na chvíli ovládnou naše smysly, než odplují do zapomnění.

Přitom to ale dlouho vypadalo, že žádný plnohodnotný debut nebude. Ondřej, ovlivněný japonskou folktronikou nebo ranou tvorbou losangeleského beatmakera Shlohmo, stihl pod Starcastic Records vydat dvojici EP Talking With Crayons a Reading Lyrics Aloud Means Singing a kazetu Eating Wrapper Instead of Candy, pak ale přišel útlum.

Tři roky nebyl dné schopný dokončit jedinou píseň. Pod vlivem nekonečných přepisování a rozepisování nových klavírních a kytarových partů na něj dolehla tvůrčí krize jako hrom a začal se ztrácet v nepřeberných možnostech zvuku i vlastních nápadech, z nichž mu žádný nepřišel dostatečně dobrý. „Nedokážu si představit, že bych zvládl udělat deset písní, které by dohromady dávaly smysl,“ tvrdil Holý před třemi lety v rozhovoru pro časopis Full Moon. Naštěstí ale potřebné sebevědomí nakonec našel.

03748282.jpeg

I ze starších nahrávek je zřejmé, že Holý nepatří mezi producenty, kteří by se vyžívali v nekonečném melodickém vrstvení. Dopomáhá si pouze subtilními orchestracemi, bohatě si vystačí s pianem, tleskáním nebo smyčcovými party. Dné má tendenci oživovat skladby každodenními zvuky, všemi těmi drobnými šoupáními krabic po podlaze, mačkáními PET lahví nebo kuchyňskými popěvky, které nám ve „zlaté“ éře sluchátkového izolacionismu a ztráty přirozeného akustického prostředí unikají. Absence otravných melodií a skvělá práce s ruchy na pozadí je to, co dělá z These Semi Feelings, They Are Everywhere emocionálně upřímnou a uvěřitelnou nahrávku.

Podívejte se i na recenzi Jakuba Šponera: „Možná, že budu patosem zavánět já sám, ale už dlouho se na hudební scéně neobjevila tak emocemi nabitá nahrávka, které by snad až na podobnost motivů prolínajících se deskou bylo tak málo co vytknout. Neskrývám dojetí a tvrdím, že These Semi Feelings, They Are Everywhere je albem, které každý z nás občas potřebuje.“

Díky záštitě zahraničního labelu Majestic Casual se o albu ví už i za hranicemi. Z toho, co Holého částečně limituje, udělal hudebník hlavní přednost a po pěti letech dodělal nevídaně vyspělý debut, který patří k tomu absolutně nejlepšímu, co u nás za poslední roky vzniklo. These Semi Feelings, They Are Everywhere není jen albem plným okouzlujících minimalistických impresí. Hluboko pod nimi leží příběh o mladém muži, kterého vzácná nemoc posadila na vozík, aby mu později dodala sílu a motivaci překonat tvůrčí blok. Všem, kdo bloudí, vysílá dné jasný signál: uber a ono to půjde samo.

Hodnocení: 95 %
dné – These Semi Feelings, They Are Everywhere (Majestic Casual, 2016)

autor: Jan Macháček
Spustit audio