Deska týdne: Kapela lásky Planety potvrzuje pozici

4. červen 2014
03085035.jpeg

Po debutu Peklo, peklo, ráj Planety konečně přicházejí s novým albem, které již na konci loňského roku předznamenala písnička Ztracený a nalezený, skladba, jejíž název definuje lokální scénu, odkud (dnes už) trio pochází. Kraj, od kterého už dlouho nikdo nic zvláštního nečekal, posledních 5 let čím dál intenzivněji vyjevuje svoje půvaby.

Deska Nekonečná hudba města zapomeneš je jedním z nich – přestože členové Planet, stejně jako další spříznění muzikanti, už před časem ze Slezska odešli za prací jinam, zůstalo jim v hudbě hodně z rodného kraje.

Rozhodně dost na to, aby album při vší proklamované romantice zakonzervovalo dávky pohraničního chladu, který dělá z poslechu dvanácti skladeb středního nebo vysloveně pomalého tempa návykovou zábavu. Potenciál, dobře odhadnutelný už na první desce před dvěma lety, je využitý mnohem lépe, při opakovaném poslechu člověku dochází, že vlastně stačilo jen málo. Promyšlené řazení skladeb brání nežádoucímu sešupu v dynamice, po asertivním riffu přichází skladba s tak odtažitě rozmlženými plochami, že jste nuceni napřít pozornost zase jiným směrem, sem tam pronikne na povrch naivistická klávesová linka nebo další nenápadný zpěv.Jako by byly zpátky všechny nejlepší vzpomínky na indierock první půlky 90. let s přidanou hodnotou zvuku, který v té době u nás nikdo na desce neměl.

Texty není snadné sledovat, nicméně jak by se dalo čekat u „kapely lásky“, což je neoficiální přezdívka Planet, pod asociativními kolážemi obratů pulzuje nekonečné téma „on a ona“, však to všechno prý původně mělo být pár písniček pro potěchu manželky. Dokonce i převzatý text surrealisty Karla Hynka, básníka, který se nezdráhal napsat ódu na vagínu, do kontextu Orlových momentek zapadne celkem dobře.

03135326.jpeg

Planety jsou na nové desce možná stejně přitažlivě halucinogenní, jako byla farmaka, na která Hynek nakonec doplatil, výsledkem jejich písniček však není v žádném směru tragédie, ale další přesvědčivé vítězství undergroundové party, ze které bude mnoho lidí právem na větvi.

Přečtěte si i recenzi Miloše Hrocha, který dal novince Planet 90 %: „Nekonečná hudba města zapomeneš je na první poslech přímočařejší než její předchůdce. Po chvíli ale vytváří otevřené významy. Tentokrát už propojuje surrealistický cit pro metafory s pražským bohémstvím a neodmyslitelným sociálním aspektem jako nadstavbou. Stejně jako Karel Hynek publikoval svou tvorbu mimo oficiální proud literatury, Planety nebudou nikdy chtít být součástí průmyslu.“

Hodnocení: 85 %Planety – Nekonečná hudba města zapomeneš (Silver Rocket / MMM, 2014), 38 min.

Další články autora