DESKA TÝDNE: Mac DeMarco na nové desce nasazuje mentální papuče a neopouští svůj brloh

Mac DeMarco – Nobody
Mac DeMarco – Nobody

Král líného, vyklidněného rocku a samozvaný věrozvěst jizz jazzu, kanadský písničkář Mac DeMarco přichystal na letošek svou čtvrtou řadovou desku. Here Comes the Cowboy ovšem nemá moc s country a kovbojstvím společného. Spíš naznačuje, že DeMarco to zásadně zklidňuje. Nebo se tak minimálně tváří.

Mac DeMarco byl vždycky tak trochu šarlatán, překvapený okamžitým a obrovským úspěchem své desky 2. Od té doby už nebylo nutné jezdit turné po Státech, která si musel celá odřídit sám, a díky svým extempore na pódiu, skládání písní o cigaretách a odrzlé a zároveň trošku přitroublé imagi si vytvořil fanouškovskou základnu zvící kultu, včetně do puntíku obšlehnutého stylu oblékání.

To se začalo trochu měnit na předposlední desce This Old Dog. DeMarco otevřel své nitro a posluchači se najednou měli šanci dozvědět něco o jeho osobním životě. Právě na to navazuje i Here Comes the Cowboy. Ano, opravdu má velmi komplikovaný vztah s otcem (Little Dogs March), a ano, velmi miluje svoji přítelkyni Kieru McNally (skladba K). Domácká témata zkrátka prostupují celou deskou. Kromě vztahování se ke svým blízkým se nám Mac svěřuje, že by chtěl vypadnout navěky z města nebo že se jako hudební hvězda začíná cítit plně odlidštěný, jen jako jakási maska či role (Nobody). Na 46 minutách tak prolétneme celý současný DeMarcův život v pozvolném tempu, obrazně se podíváme do kuchyně i pod postel a ve skříni narazíme na pokus o vtip – kterým je hit Choo Choo, jenž má být asi písničkou pro děti, ale v rámci desky moc nefunguje a spíš se zadrhává.

Nejlaskavější muž rock’n’rollu? Pouť Maca DeMarca do srdcí jedné generace

Mac DeMarco

Kanadský hudebník Mac DeMarco vydává novou desku This Old Dog, která je nejvyzrálejším albem jeho kariéry a zároveň ukazuje i citlivější tvář jeho tvorby. Pouť nestydatého vtipálka a hlavního představitele povalečské poetiky v hudbě začala před pěti lety v nočním klubu.

Nejbizarnější skladbou (a dost možná nakonec i nejlepší) je monotónní repetice Here Comes the Cowboy. Funguje jako zvláštní otvírák desky, zároveň vyznívá i trochu jako fanfára k pověstnému odcházení. Píseň při samotném poslechu trochu vytáčí, ovšem animovaný klip svou surreálností může připomínat dětskou verzi psychedelických vizí Jona Rafmana (známý ze spolupráce například s Oneohtrix Point Never) a ve výsledku by mohl fungovat jako samostatný videoart pro méně náročné.

Ač DeMarco mění témata jak na běžícím pásu, zvukově toho zas tolik neobměňuje. Ubírá efekty a kudrlinky, stále se ale drží svého rozvláčného songwriterství, jako by se snažil zachytit, jak to vypadá, když se nad rozpálenou krajinou tetelí vzduch ve chvíli, kdy si jdete zakouřit během pauzy v práci a moc vás toho ten den už nečeká. Kdyby Kevin Smith natáčel Clerks v době největší slávy Maca DeMarca, rozhodně by se na soundtrack dostal. I s novou nahrávkou. Unavenou a příjemnou atmosféru si totiž drží stále, tudíž rozhodně nikoho ze skalních fanoušků pravděpodobně neurazí.

Jak to přesně bylo ohledně podobnosti s názvem a singlem poslední desky písničkářky Mitski? Pro koho je DeMarcova poslední deska určena? Co znamená slovo Cowboy v názvu desky? Je Here Comes the Cowboy eskapistická nahrávka? Poslechněte si celý rozhovor o naší Desce týdne!

Mac DeMarco – Here Comes the Cowboy (Macs Records, 2019)