Deska týdne: Metronome Blues jsou chycení v kleci, ale kytarami bijí o mříže
Brněnské trio Metronome Blues připisuje na nové desce autentický příspěvek do kánonu domácího post-punkového revivalu. Na třetí studiové nahrávce Vicious Circles se vydává vstříc syrovému zvuku a politická témata zpracovává s patřičným vztekem.
V klipu k singlu Vicious Circles hrají členové brněnského tria Metronome Blues squash. Co nejdřív vypadá jako hra, se brzy začne překlápět v něco zlověstného – mezi hráče vstupuje trenér, který jim vyhrožuje nebo je fyzicky inzultuje, ve vzduchu visí agresivita, lámou se rakety a hra dostává čím dál zběsilejší tempo. Na konci stojí zlomený a vyčerpaný frontman Rhys Braddock, teče z něj pot a spolu s divákem nejspíš přemýšlí, kdy se z nevinné hry pro rozptýlení stalo něco takhle zlověstného.
„Klip se snaží říct něco o mentalitě stylu ‚nikdy to nevzdávej‘, která vede kapitalismus mimo to, co je fyzicky nebo ekologicky zdravé. Ženeme vše až do krajnosti a ten okraj se zdá být už hodně blízko,“ vysvětlují Metronome Blues v tiskové zprávě. Jejich třetí studiové album Vicious Circles skvěle zachycuje pocity frustrace lidí, kteří mají pocit, že jsou uvězněni ve zběsilém cyklu, z něhož se už nelze vysvobodit.
„Proč dělat muziku, která už tu jednou byla,“ říkal mi nedávno jeden známý nad jistou nejmenovanou deskou nejmenované české indie kapely. Souhlas, všichni chceme od hudby originalitu, ale někdy je na místě nějaká shovívavost. Každá generace si musí svoji naštvanost odžít znovu od začátku a pokud možno nad tím nijak dlouze nepřemýšlet. A některé výrazové prostředky, jako rockové kytary, jsou prostě tak nějak automaticky na dosah ruky. Stačí vzít prvky už jednou existujících žánrů, intuitivně je přeskládat a vložit do toho energii, frustraci, naštvanost, agresi. Brněnské trio Metronome Blues se s novinkou nejspíš dvakrát nepáralo. Zavřeli se do starého studia na Cejlu a vypadlo z nich deset syrových sonických šrapnelů postavených na repetitivních groovech. Někde dominuje basa jak z přelomu sedmé a osmé dekády na deskách Public Image Ltd (In the Know), jinde vládnou rozvrzané riffy (Neocon Light) či kosmické shoegazeové plochy (Permafrost). Žádná věda, všechno nahrané na první, maximálně druhou dobrou.
Metronome Blues vznikli jako sólový projekt v Brně usazeného Novozélanďana Rhyse Braddocka, známého třeba z garážového projektu Gerda Blank. Eponymní debut byl minimalistický a míchal elektronické bicí a kytaru. Na druhé album SIDES už Metronome Blues fungovali jako regulérní kapela, tracky zahušťovala špína a blues už nebylo jen v názvu. Materiál z novinky Vicious Circles charakterizuje klaustrofobie z blížícího se konce civilizace, stejné místo na ní ale má i intenzita, s níž se temných pocitů snaží zbavit. Jako kdyby nekompromisní nářez měl zároveň odrážet úzkostné stavy člověka chyceného v koloběhu moderní doby i jeho vztek na situaci, v níž se ocitl. Vysvobození může a nemusí přijít skrze hluk, agresivitu, bušení do mříží, které se zdají být neprostupné.
Deska týdne: Metronome Blues opisují bludné kruhy rocku, přesto zůstávají autentičtí
Brněnská kapela Metronome Blues vydává v necelých třech letech svou už třetí desku – Vicious Circles. Na té definitivně opouští náznaky elektroniky a soustředí se na syrový, garážový zvuk. Přestože Metronome Blues bloudí v kruzích zaběhnutých rockových postupů, není pochyb o tom, že jejich hněv a frustrace jsou opravdové.
České varianty indierockového a post-punkového třeštění, které se vyrojily poslední roky, zní obvykle velmi krotce. Jako kdyby se mladí muzikanti chtěli opájet svojí „coolness“, ale zapomínali na to, že v jádru žánru je vztek a nespokojenost se stavem světa. Metronome Blues jako kdyby konečně přidali do téhle domácí škatulky i něco uvěřitelnějšího, naštvanějšího, aniž by ale zapomínali na skvělé písničky.
Metronome Blues – Vicious Circles (Happy Mutant, 2018)
Hodnocení: 80 %
