DESKA TÝDNE: Milý Nicku, soucítíme s tebou. Nick Cave vydal svou nejkřehčí a nejkrásnější nahrávku
Předminulý týden Nick Cave odpověděl lakonicky na zvídavý dotaz, kdy se můžeme těšit na další nahrávku. „Oh, Joe, takhle bude vypadat cover,“ napsal Cave všetečnému zvědavci a připojil kýčovitě působící obraz The Breath of Paradise od Toma duBoise. A také datum vydání desky Ghosteen, které připadlo na začátek října.
Stalo se tak na stránce The Red Hand Files, kterou si Nick Cave založil loni a na níž odpovídá na otázky všeho druhu právě od svých fanoušků. Od těch nejbanálnějších po ty, které mají až metafyzický rozměr či až psychoterapeutický náboj.
Ghosteen je sedmnáctá řadová deska Nicka Cavea a jeho Bad Seeds. Doplňuje triptych, který v roce 2013 započala nahrávka Push the Sky Away a následovala o tři roky mladší Skeleton Tree. Zároveň je to první album, jehož veškerý materiál se svým vznikem datuje až po smrti Caveova syna Arthura, který před čtyřmi lety spadl z útesu poblíž anglického Brightonu a zemřel na následky zranění. Dvojdeska, jejíž první část je samotným Cavem popisována jako část dětí a druhá je částí rodičů. Kontext, který je pro pochopení nahrávky dobré znát, nicméně není nezbytně důležité o něm vědět. Nick Cave totiž na Ghosteen vystupuje nejen ze své komfortní zóny, co se týče hudby, která jeho srdcebolné a smutné texty provází, ale především vystihl smutek ze ztráty milovaného člověka ve své samotné univerzalitě. Zachytil na desce jeho podstatu a projev, plně si ho prožil. Promlouvá tak ke všem, kteří prožili něco obdobného či je pro ně jen představa smrti blízkých tím největším strachem a úzkostí.
Čtěte také
Caveova novinka není deskou, která se dá poslouchat jako kulisa v práci, kdy si s kolegy zanotujete melodii z oblíbené chytlavé skladby. Ani nahrávkou, kterou si pustíte ke klidnému klikání na počítači. Pro mě samotnou je psaní recenze a poslech desky (a zejména kombinace obou činností) téměř nadlidským úkonem. Ghosteen může být ukolébavkou, kdy člověk usne s obličejem v polštáři – pro své jemné, až ambientní enovské pasáže, občas rozetnuté klavírním motivem nebo doprovodnými vokály. Nebo pro éterické syntezátory, obsluhované dlouholetým Caveovým přítelem a spolupracovníkem Warrenem Ellisem. Může být soundtrackem k toulání se nočním městem či důvěrně známou krajinou. Ke koukání do zdi. Ghosteen nicméně pravděpodobně nebude nahrávkou, kterou si budete chtít pouštět s někým jiným.
Podobně jako žal, který neodejde sám a nikdo ho za vás nevyřeší ani neodstraní – pouze vám může odlehčit –, a který si tedy musíme odžít sami, je Ghosteen deskou samoty. Není beznadějná a ztracenecká, naopak, v poklidných, až nadzemsky krásných nenápadných skladbách, přes které Cave deklamuje svá nejen biblická podobenství, přináší ono kýžené uvolnění od smutku v jeho nejčistší podstatě. Uvolnění, které vždy musí přijít z nás samotných. V oscilujících, půvabně znějících synťácích se utápí naivně pohádkové obrazy i nekonečné využívání motivu dítěte. Cave v The Red Hand Files napsal, že potřebuje psát autenticky a snaží se zabývat všemi možným otázkami a problémy a zároveň se nesnaží otočit zády vůči tomu hlavnímu – smrti svého dítěte. Nesnaží se smutek zavřít do tajné komnaty, ani dělat, že všechno už přebolelo.
Čtěte také
Na troskách Caveovy největší osobní tragédie vznikla nahrávka, která dokáže promlouvat abstraktním jazykem. Nemusíme rozumět textům, byť jsou samozřejmě důležité, plné mytických i biblických odkazů, jako je tomu v jedné z nejsilnějších skladeb Night Raid. Caveovi se podařilo exponovat dlouhodobý a ubíjející žal a ukázat, že se s ním dá sžít a fungovat mu navzdory. Ale není to hned. Ztráta někoho – ať už nešťastnou náhodou, stářím, či vlastní vůlí – zanechává hluboké jizvy a strádání po dané osobě. Caveovi a Bad Seeds se tenhle nepřenositelný a drsný pocit podařilo zhudebnit a vytvořit jednu z nejdojemnějších desek za poslední dobu.
Za jakých okolností se dá nejlépe poslouchat nejnovější nahrávka Nicka Cavea? A v čem tkví její kouzlo? Která ze skladeb patří mezi ty nesilnější a proč? A jak nám pomáhá vyrovnávat se s naším vlastním smutkem? Poslechněte si celý příspěvek o naší desce týdne!
Nick Cave & Bad Seeds – Ghosteen (2019, Ghosteen Ltd)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
