Deska týdne: Oneida
Brooklynští eklektici Oneida, kteří budou jednou z hvězd srpnového Creepy Teepee, své fanoušky potěšili čerstvým druhým dílem zamýšlené albové trilogie Thank Your Parents. Tato část nese název Rated O a za takovou porci muziky, ale i kvalitu materiálu jako celku si zaslouží být vyhlášeno za (troj)Desku týdne.
Brooklyn je v současné době základním kvasem moderní nezávislé hudby. O tom se snad nemusíme bavit. Parta Oneida, která odtud pochází, je ale přeci jen jiná káva než záplava čerstvých hvězdiček, u kterých není jasné, jak svůj náraz s nečekanou popularitou přežijí. Dali se dohromady už v polovině devadesátých let, udělali si v New Yorku jméno díky neobyčejně výživným živým vystoupením, která byla často situována v podkrovních prostorách či skladech, a hned poté začali do svých posluchačů pálit jeden nosič za druhým. Přesně v duchu jejich hudby, která vychází z tradice amerického garážového rocku, anarchistického noise rocku, psychedelie a krautrocku. Celkový chaotický amalgám má často zemitou přímočarou energii, minimalistického ducha, který se ale snadno protrhne k chaotickému bloudění přeplněnými newyorskými bulváry.
Profilem skupiny vás provede Pavel Zelinka
Uff. Je to kláda, tohle Rated O. Respekt pro Oneida za to, že si troufnou vydat takovouhle masáž, a taky za to, že mezi patnáctkou skladeb se najde několik klenotů. Na druhou stranu se nebudu ani trochu divit, když si posluchač tohle monstrum v přehrávači výrazně prostříhá a vytvoří si jednoalbový koncentrát toho nejlepšího, co na něm Oneida nabízí. Celkově tedy říkám: Rated OK, ani o bod víc.
Poslechněte si celou recenzi od Roberta Candry.
První disk postupně nabírá tempo v typických oneidovských repetitivních vrstvách a najednou vás The Human Factor zařízne ponurým zpomaleným rytmem a brutálně nařvaným vokálem. Pokud neodpadnete a zkusíte druhý disk, zjistíte, že stvůra jménem Oneida se vyřvala a teď by si chtěla hrát. Přitáhne vás k sobě po dobrém, v kratších stopážích, melodičtějších kompozicích a v tanečním tempu. Třetí disk je jako soundtrack nevyhnutelné únavy a kocoviny s překvapivým vyústěním. Nejdřív se líně rozvaluje v rozostřených plochách aby se v závěrečné 20ti minutové Folk Wisdom vzepjal k poslednímu potácivému tanci před posledním definitivním pádem do bezvědomého spánku.
To je část z druhé recenze Veroniky Mayerové.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
