DESKA TÝDNE: Popové splíny Pavo Pavo, setkání matadorů Piroshka a divoký hurikán Pom Poko

Pom Poko
Pom Poko

Nezávislý britský label Bella Union vtrhl do nového roku s velkým entuziasmem. A protože většina zde vydávaných desek stojí za pozornost, probereme podrobněji nová alba brooklynské indiepopové dvojice Pavo Pavo, britské party ostřílených rockový pardálů z 80. a 90. let Piroshka i norský objev Pom Poko.

Američané Pavo Pavo se na tři roky starém debutu prezentovali jako kompaktní pětice, letošní následovník Mystery Hour ale odhaluje, že pravými hybateli dění byli vždy pouze Oliver Hill a Eliza Bagg. Nová deska Mystery Hour je svým způsobem terapeutická seance, ve které aktéři rekapitulují důvody rozchodu. Dvojice racionálně rozebírá řadu stěžejních momentů s nadhledem a hudba tyto rozbory jen dokresluje. Indie pop Pavo Pavo má melancholické zabarvení postavené na výrazné funkové base, rozevláté kytaře a výrazných syntezátorových linkách. Electric Light Orchestra vs. Pink Floyd vs. Dirty Projectors – pro vaši lepší představu. Obsah Mystery Hour je jistě pro Olivera s Elizou mimořádně důležitý, protože se s ním ale Pavo Pavo rozhodli pochlubit i na veřejnosti, je nutné konstatovat, že druhá kolekce dvojice působí trochu jako prchavý televizní seriál.

Superskupin sestavených z výrazných muzikantů osmdesátých až nultých let se objevila v poslední době celá řada. Tentokrát je nařadě Piroshka, čtveřice, kterou tvoří zpěvačka Miki Berenyi (Lush), bubeník Justin Welch (Elastica), baskytarista Michael Conroy (Modern English) a kytarista KJ McKillop (Moose). Kvartet zcela zřetelně vychází z rockového podhoubí přelomu 80. a 90. let, přesto jejich hudba není nostalgickým vzpomínáním na staré dobré časy. Piroshka si dává pozor, aby nefungovala jako maskovaný klon původních kapel čtveřice. Jako by Miki a spol. odhodili zátěž očekávání, kterou nesou jejich původní slavné kapely, a řádí zde bez žánrových omezení. Shoegaze odkazy kapela přiznává snad jen v závěrečné baladě She’s Unreal. Piroshka bere střípky vlastních výdobytků a sestavuje je do nových, překvapivě šťavnatých konfigurací. To, vedle silných melodických nápadů a aranžérské barevnosti, z kvarteta dělá nečekané překvapení začátku letošního roku.

To nejlepší nakonec. Fakt, že je norská čtveřice Pom Poko složená ze samých konzervatoristů, automaticky neznamená, že máme v jejich případě počítat se sofistikovanou artovou nudou. Hudba kvarteta totiž nepostrádá živelnou energii, kterou jsou pověstné jejich klubová vystoupení. Zvlášť první polovina alba je energickou smrští. Jako by si kapela myslela, že má pouze dvacet minut na předvedení všech triků potřebných k zaujetí. Teprve v druhé polovině se Pom Poko více uklidní. Většinu písniček odehraje v podobně nátlakovém rozpoložení, nechává ale jednotlivým nápadům delší čas na vyniknutí. Už abychom mohli Nory přivítat na koncertě v naší domovině. Jsem přesvědčen, že se bude jednat o ještě intenzivnější zážitek než u strhující prvotiny Birthday.

Stojí všechny recenzované desky za poslech? Co se na desce Pavo Pavo nepodařilo a co naopak je předností novinek anglické superskupiny Piroshka a norských mladíků Pom Poko? Poslechněte si pozorně rozšířenou trojrecenzi Desek týdne.

Pavo Pavo – Mystery Hour (Bella Union / PIAS, 2019)
Piroshka – Brickbat (Bella Union / PIAS, 2019)
Pom Poko – Birthday (Bella Union / PIAS, 2019)