DESKA TÝDNE: Rapper Gleb je antihype hrdina. Vyměnil lavičku před panelákem za gauč
Jak se rap stává čím dál větším mainstreamem i tady ve střední Evropě, potřebuje renegáty, jako je Gleb. Bratislavský verbální kulomet s ruskými kořeny kráčí proti zástupu navlas stejných rapperů kopírujících zámořské vzory a v šusťákové bundě vypráví o tom, jak nevěří na slávu a hype a v srdci pořád zůstává pankáčem ze sídliště.
Klišé o návratu mytické staré školy? Nic takového, Gleb rapuje do rychlých beatů inspirovaných grimem nebo drum’n’bassem, takový sound tady ještě nikdo neměl. I staromilci musí uznat jeho nevídaný talent vměstnat do rýmů příběh i výpověď o sobě a své generaci. Druhé album Gauč Storytelling z něho rovnou dělá legendu.
Gleb působí na rapové scéně už více než deset let – debutový mixtape vydal už v šestnácti v roce 2009. Byl to ale až jeho dlouhohrající debut Lavička Pimpin, který ho před dvěma lety dostal do povědomí většiny posluchačů. Deska rozseknula převládající trapovou stagnaci na Slovensku i v Čechách a otevřela dveře do úplně nové rapové éry, v níž už není žádný limit na BPM. Loňský singl Gauč Storytelling se zařadil k tomu nejlepšímu, co se v rapu na Slovensku dosud zrodilo – pětiminutová rapová odysea o jednom víkendu v životě rappera, která sampluje Nase i Tublatanku, nasadila druhé Glebově desce laťku pořádně vysoko. Rapper narozený v Rusku ji ale hravě zdolává.
Když se Gleb v intru omlouvá za zpoždění druhého alba, je to maličko k pousmání. Podobné věci měli u nás potřebu řešit rappeři naposledy na počátku tisíciletí. Jistá naivita ale dodává bratislavskému rapperovi punc upřímnosti i uvěřitelnost, tohle je prostě on – kluk, co trochu moc hraje počítačové hry a na balkoně svého bytu přemýšlí o životě. Gleb se nad své posluchače nijak nepovyšuje, je jedním z nich. „Rozumiem ti G, možno sa nepoznáme osobne. No keď ťa baví tento sound, tak máme niečo společné,“ rapoval v prosincovém singlu Motorest.
Dějištěm jeho příběhů je pořád sídliště, byť tentokrát se z lavičky před panelákem přesunul do gauče ve svém bytě. Jeho texty jsou v mnohém introspektivnější než na debutu, ego rap od něj ale určitě nečekejte. Pořád je to rapový everyman nebo, jak říká, „autista se sluchadlami“, který chce být antitezí k namachrovaným rapperům, kteří sbírají views na YouTube.
Výhradním producentem všech tracků na desce je znovu jeho dvorní beatmaker KomanderGround a důvěra se vyplatila. Úvod desky je pořádně natlakovaný – Go Go Go sice začne odkazem na houstonský chopped and screwed sound, ale pak se rozjede rychlý garážový beat. V podobném duchu pokračuje i Od nás a následná Gauč n Bass připomene, že Gleb začínal jako drum’n’bassový MC. Rychlopalný rap je samozřejmě Glebovou hlavní devízou, skvělé jsou ale i pomalé tracky jako Brány, kde vypráví o svých sousedech z paneláku.
V jeho skladbách se potkávají hlášky z memů, odkazy na undergroundové postavy, jako byli GG Allin či Miky Mora, s chytrými životními postřehy, jako třeba „jedna vec je pozerat a druhá vec je vidět“ (Brány).
V skitu Hudobné okienko si Gleb zkusí battle rap a jde mu skvěle, jinak ale nemá potřebu se navážet do druhých rapperů. Stejně tak ale od něj neuslyšíte sexistické rýmy nebo oslavu drog, Gleb se úspěšně vyhýbá většině rapových klišé. Místo toho exceluje v storytellingu – Blbé príbehy 2 je historka o tom, jak navzdory výhrůžkám mafiánů odehrál koncert v malém městě. Žádné oslavné holedbání o hrdinství ale od něj neuslyšíte, track končí přiznáním, že měl pořádný strach. V jiných skladbách se Gleb potkává se svými kamarády z dětství a reflektuje svoji současnost. A dojde samozřejmě i na sousedku Magdu z vedlejšího bytu, která to se svým sousedem nejspíš nemá jednoduché, ale už si na sebe nějak zvykli.
Gleb na druhé desce Gauč Storytelling propojil anglický klubový underground s odkazy na rapové klasiky a všechno to zasadil do kontextu bratislavského sídliště. V jeho rapu se ozývá civilnost takového Vece nebo dua Moja reč i Smackova schopnost převést frázování grimeu do slovanského jazyka. Zapomeňte ale na všechna srovnání, Gleb je samozřejmě už dávno absolutní originál. A po druhé skvělé desce zase o něco blíž tomu, aby mu na Ružinovu jednou stála socha.
Proč by Glebova deska mohla znamenat konec trapové nadvlády ve střední Evropě? Čím je jeho sound unikátní a proč nepotřebuje rapová klišé? Postaví mu jednou v Bratislavě sochu? Poslechněte si recenzi Karla Veselého.
Gleb – Gauč Storytelling (Fck Them, 2019)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
