Deska týdne: Xiu Xiu
Kalifornští Xiu Xiu jsou v Čechách častými hosty. Jejich hudba se taky často line z našeho digitálního éteru. Nová deska Xiu Xiu nese název velmi podobný zamýšlenému titulu alba, který kdysi firma zamítla Kurtu Cobainovi: Dear God, I Hate Myself. Jaký je obsah čerstvé Desky týdne?
Kapelu Xiu Xiu založil Jamie Stewart v roce 2000. Pojmenoval ji podle jednoho čínského filmu, ve kterém je mladá dívka osobnostně i sexuálně drcená soukolím zkorumpované byrokratické společnosti. Inspirace filmy, knihami, osobní vyrovnávání a souboje s jejich tématy je vůbec pro Xiu Xiu příznačná... Profil Xiu Xiu pro vás připravila Veronika Mayerová.
"Dear God, I Hate Myself je v pořadí sedmé album Xiu Xiu a první po odchodu Carylee McElroy, multiinstrumentalistky a sestřenice lídra kapely Jamieho Stewarta. Její místo obsadila Angela Seo, která má na starosti klávesy a rytmické mašinky. Právě bicí automaty a nejrůznější elektronická hejblata jsou ostatně na nahrávce slyšet opravdu hodně. Otvírák Gray Death je sice opřený o akustickou brnkačku, ale už následující Chocolate Makes You Happy jako by vypadla z repertoáru starších Cure. Xiu Xiu na novince předvádějí, že personální obměna jim svědčí," říká v ukázce z první recenze hudební redaktor Robert Candra.
"Je tu asi nejvíc skladeb s běžnou strukturou sloka-refrén-sloka, některé z nich by klidně sneslo běžné rádio, pokud ovšem nerozumíte textům, které jsou pořád hlavně o obsesích, úzkostech a skrytých zvrácenostech mezilidských vztahů, což je tradičně Stewartova parketa. A pořád platí to, co si o Xiu Xiu myslím od desky Fabulous Muscles - je to jediná současná kapela, která se, co se týká schopnosti uměleckého zpracování temné stránky lidské duše, přibližuje tomu, co dokázali Joy Division s Ianem Curtisem," míní Štěpán Bolf z A.M. 180 Collective. Poslechněte si jeho osobně laděnou recenzi.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
