Diagnóza F o hraniční poruše osobnosti: Začarovaný kruh hledání a odmítání pomoci
Předchozí dva díly Diagnózy F nabídly dva pohledy na hraniční poruchu osobnosti – pacientský a psychiatrický. A i když třetím hostem k tématu byla opět lékařka, doplnila seriál o pohled, který odhlíží od diagnózy jako takové, ale zároveň vysvětluje obtíže, s nimiž se lidé s touto poruchou potýkají.
Jakkoliv se mohou první dva díly v mnohém rozcházet, ve své podstatě se doplňují. Pan Zdeněk, který má vlastní zkušenost s hraniční poruchou osobnosti, hovořil o tom, že se při kontaktu s lékaři setkával velmi často s odmítnutím, zejména v okamžiku, kdy byla zřejmá jeho diagnóza. Profesor Cyril Höschl popisoval z druhé strany to, jak náročné je právě s takovými pacienty pracovat. Vedoucí lékařka Národního ústavu duševního zdraví Jiřina Kosová ve třetím pokračování seriálu říká, že pohlížet na hraniční poruchu osobnosti jako na nemoc či „něco vnějšího“ je kontraproduktivní. „Ve své podstatě se nejedná o nemoc, ale o součást osobnosti toho člověka. Jsou to jeho vlastnosti a jeho způsoby chování, které mu jsou na obtíž.“
Hraniční porucha osobnosti: Byla to zeď mezi mnou a společností, říká host Diagnózy F
O lidech s hraniční poruchou osobnosti koluje mnoho tvrzení. Třeba, že jsou agresivní, že se s nimi v terapii velmi špatně pracuje, protože se nezlepšují nebo jen trochu, lžou, manipulují a jsou velmi vztahovační. Jsou pravdivá?
Člověk s hraniční poruchou osobnosti podle ní má možnost volby, jak se v konkrétních situacích zachovat, aby dokázal fungovat ve společnosti, ale často volí tu horší možnost. „Horší v kontextu toho, co mu to pak přinese, ale on sám to jako horší nehodnotí. Vybírá tu variantu, která je pro něj jednodušší, což je logické,“ dodává lékařka.
Cyril Höschl v Diagnóze F: Práce s pacienty s hraniční poruchou osobnosti je nesmírně náročná
Ačkoliv některé průzkumy hovoří o tom, že hraniční poruchou osobnosti trpí až 15 procent psychiatrických pacientů, jejich komplexní léčbě se věnuje nesrovnatelně méně odborníků. Podle psychiatra Cyrila Höschla je to i proto, že práce s „hraničáři“ je nesmírně náročná.
Pro léčbu, dá-li se o léčbě hovořit, je pak důležité, aby se pacient chtěl opravdu léčit a zároveň aby potkal odborníka, se kterým si vzájemně „sednou“. Cyril Höschl v předchozím rozhovoru hovořil o tom, že pacient mnohdy přichází s očekáváním, že bude odmítnut, a pak se chová tak, že nakonec odmítnut skutečně je, což mu potvrdí, že jeho očekávání bylo správné, a tak si jej ještě více upevní.
Jiřina Kosová vysvětluje, že za to může základní nastavení těchto pacientů. „Přicházejí už s podezřením, že jim bude ublíženo, že je někdo bude kritizovat, že jim bude mluvit do života.“ Zároveň však toto podezření neumí jen tak snadno vypnout. Dostávají se tak do začarovaného kruhu, v němž jde o hledání pomoci, které však komplikuje nestabilní motivace pomoc skutečně přijmout a v procesu léčby vydržet, i když jde o cestu dlouhou, náročnou a někdy velmi nepříjemnou. Situaci může pomoci to, když mezi lékařem a pacientem problesknou určité sympatie, a to zejména je-li lékař sympatický pacientovi. „Pak je snazší toho lékaře aspoň vyslechnout a třeba i uvěřit tomu, že mi chce opravdu pomoct,“ doplňuje lékařka.
Poslechněte si celý třetí díl seriálu o hraniční poruše osobnosti! Na konci rozhovoru došlo i na odpovědi na dotazy posluchačů, kteří se ve svém životě také potýkají s nejrůznějšími problémy…
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
