Do vzdálenosti tisíce kilometrů nebudeme létat, ale jezdit vlakem, slíbilo 1400 německých vědců

Lososí farma LocalCoho už tento pátek ukončí svůj byznys. Rozhodla se proto všechny své ryby darovat potřebným skrze newyorskou potravinovou banku. Zhruba 13 tisíc lososů bylo ale pořád naživu. Do práce se tak zapojily desítky dobrovolníků z potravinových skladů. Zaměstnancům farmy pomáhali s odchytem a zabíjením lososů. Informuje o tom server NBC News a New York Times.

Potravinová banka získala na pomoc 42 dobrovolníků. Místní firma Brown Carbonic, která disponuje chladírenskými vozy, nabídla, že ryby zdarma dopraví do hodinu vzdáleného zpracovatelského závodu v Rochesteru.

Mezi dobrovolníky, kteří se na odchytu podíleli, patří třeba i Christina Hudson Kohler, se kterou server NBC News udělal rozhovor. „V minulosti jsem jako dobrovolnice v potravinové bance třídila mrkev nebo papriky, případně jsem sbírala potraviny na poli. Tohle je trochu jiné,“ uvedla.

Lososa stihli zpracovat i zmrazit a teď ho rozdělí mezi 243 potravinových skladů. Z masa by mělo vzniknout zhruba 26 tisíc porcí jídla. Řešení problému plýtvání potravinami je v USA i na celém světě už řadu let náročnou výzvou. Více než třetina potravin vyprodukovaných ve Spojených státech se nikdy nesní a velká část z nich končí na skládkách.

Podle profesora na univerzitě v Seville a ředitele pracovní skupiny HABIER, která se věnuje podpoře studií interakce mezi lidmi a zvířaty, je porovnání inteligence obou zvířat těžká. Kočky a psi se vyvíjeli odlišně a každý z nich se musel přizpůsobit jiným kontextům. „Pokud chápeme, že inteligence znamená schopnost řešit problémy, je každé zvíře aklimatizováno na řešení těch, které jsou specifické pro jeho prostředí,“ vysvětlil pro web El País.

Když se zaměříme na schopnost dobře fungovat v lidském prostředí, jsou v této oblasti zdatnější psi než kočky. Psi byli domestikováni po mnohem delší dobu (přibližně 40 000 let) než kočkovité šelmy (5 000 let), což jim umožnilo vyvinout inteligenci, která je velmi dobře přizpůsobena životu s lidmi.

Podle odbornice na behaviorální medicínu zvířat a profesorky na katedře živočišné výroby na Univerzitě Complutense v Madridu se inteligence jednotlivých druhů taky liší v závislosti na jejich rozdílných smyslových schopnostech. „Například zrak psů a koček je velmi odlišný. V prvním případě je v noci špatný, ale kočkovité šelmy mají vysoce vyvinutý zrak, protože jsou nočními dravci a lovci,“ říká odbornice.

Na vývoji inteligence se ale podílí i výchova zvířat. Majitelé mohou přispět k rozvoji inteligence jejich mazlíčka třeba tím, že obohatí jejich podněty, které odpovídají jejich povaze. „Tím, že jim dáte úkoly podobné těm, se kterými by se setkali ve svém přirozeném prostředí, například tím, že jim umožníte čichat, honit se nebo lovit,“ dodává odbornice. Je ale důležité, aby psi a kočky rozvíjeli svou přirozenost, ne aby se chovali jako lidé. „Neměli bychom od nich očekávat, že budou dělat stejné věci jako my, stejně jako my nemůžeme mít stejné schopnosti jako oni,“ dodává.

Podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) 20 % lidí starších 65 let v Japonsku žije v chudobě. Někteří senioři se tak uchylují do japonských věznic. Pravidelná strava a zdravotní péče je údajně hlavním lákadlem. Informuje server CNN a South China Morning Post.

Mezi „dobrovolnými“ vězni jsou hlavně ženy, pro které je trestná činnost cestou k přežití. Nejčastějším trestným činem mezi staršími vězni jsou krádeže. V roce 2022 bylo podle japonské vlády víc než 80 % starších vězenkyň v celé zemi zavřeno právě za krádeže.

Jednou z nich je i 81letá seniorka Akioy, se kterou server CNN udělal rozhovor. Zůstala bez peněz i bez rodinné podpory. Poprvé ji za krádež jídla zavřeli před 20 lety. Další vězeňkyně, 51letá Yoko, byla za posledních 25 let pětkrát uvězněna za drogové delikty. Podle ní se zdá, že vězeňská populace jen stárne. „(Někteří lidé) dělají špatné věci záměrně a nechají se chytit, aby mohli přijít do vězení znovu, když jim dojdou peníze,“ řekla Yoko, kterou CNN kvůli ochraně soukromí identifikovala pseudonymem.

Nedostatek pečovatelů, omezený přístup ke zdravotní péči a opuštění rodinami – to vše jsou důvody, proč se ženy do věznic opakovaně vrací. Problém také je, že se jim nedostává žádné podpory při návratu do společnosti, říká vězeňská dozorkyně Megumi, identifikovaná pouze křestním jménem. „Ani po propuštění a návratu do normálního života nemají nikoho, kdo by se o ně postaral,“ řekla CNN.

Devatenáctiletá Lucrecia Kormassa Koiyan z Loganville byla obviněna ze zneužívání postižené osoby. Na záběrech, které údajně natočila a zveřejnila, je vidět, jak má na sobě škrabošku a stetoskop a nevhodně tančí nad sedící osobou. O obvinění informuje web The Express Tribune.

Policisté v Loganville zahájili vyšetřování poté, co video získalo širokou pozornost na sociálních sítích. „Dne 23. ledna 2025 se policejní oddělení v Loganville dozvědělo o ‚virálním‘ videu zveřejněném na sociálních sítích, na kterém žena provokativně tančí nad postiženou osobou,“ uvedly úřady.

Policejní náčelník v Loganville Dick Lowry tento čin odsoudil a prohlásil: „Když jsem to viděl, znechutilo mě to. Pečovat o postiženého a pak natočit video a zveřejnit ho na sociálních sítích pro vlastní zviditelnění, to je zneužití takového člověka.“

Zprávy také naznačují, že Koiyan možná natočila další video, na kterém tančí s mužem sedícím ve vaně. Policie sice případ stále vyšetřuje, ale další obvinění zatím nepotvrdila. Pečovatelka jako reakci na obvinění zveřejnila odpověď s videem, v němž tvrdí, že muž, nad jehož hlavou tančila, o všem věděl a bylo mu to příjemné.

Koiyan nicméně zůstává ve vězení okresu Walton a úřady prověřují, zda nezneužila další pacienty. Podle policie pracovala v domácím programu denní péče o dospělé. Není ale jasné, jakou měla licenci. „Vyšetřování stále probíhá,“ řekl Lowry.

Pohyb uší je u mnoha zvířat pro přežití klíčový. Pomáhá jim třeba zaměřit pozornost na konkrétní zvuky a zjistit, z jakého směru přicházejí. Ačkoli je lidské ucho mnohem statičtější, stopy po systému orientace našich předků zůstaly v takzvané „nervové fosílii“. Vědci zjistili, že svaly se při soustředěném poslechu pohybují tak, aby orientovaly uši směrem ke zdroji zvuku, informuje The Guardian.

„Předpokládá se, že naši předkové ztratili schopnost pohybovat ušima asi před 25 miliony let“, uvedl Andreas Schröer, hlavní autor výzkumu ze Sárské univerzity v Německu. „Proč přesně, je těžké říci,“ dodal. Vědcům se ale podařilo prokázat, že náš mozek si stále zachoval některé struktury pro ovládání svalů pro pohyb uší. I když dnes už zřejmě nejsou příliš užitečné.

Tým zjistil už dřív, že pohyb těchto svalů u lidí souvisí se směrem zvuků, kterým věnují pozornost. Nyní zjistili, že některé z těchto svalů se aktivují, když lidé usilovně poslouchají.

V časopise Frontiers in Neuroscience vědci popsali pokus, ve kterém požádali 20 dospělých, aby poslouchali dva jinak hlasité zvukové záznamy současně. „Představte si, jak se snažíte porozumět tomu, co někdo říká v téměř prázdné restauraci, a jak se snažíte porozumět někomu ve velmi rušné restauraci,“ popsal Schröer. Tým zjistil, že aktivita horních ušních svalů, byla větší během nejtěžších poslechových podmínek než během lehkých a středně těžkých podmínek.

„Téměř nikdo z účastníků studie neuměl hýbat ušima, takže naše výsledky s tím nesouvisí,“ poznamenal autor výzkumu. Zaznamenané pohyby uší účastníků studie byly však nepatrné. Podle Schröera se aurikulomotorický systém „sice snaží, ale nepatrné pohyby nemají žádný vnímatelný přínos.

Do zkoumání „obchodů“ Venezuelana se pustil deník El País. Novináři získali přístup k e-mailům, fotografiím a zprávám z jeho WhatsApp z roku 2024 a z ledna letošního roku, které odhalují, že Márquez stále používá svůj modus operandi z 90. let. Novináři mu přezdívají El Camaleón criollo, tedy kreolský chameleón.

Tento venezuelský občan působí jako gentlman: oblek, kravata, kapesník, plášť a klobouk s širokou krempou. Se svými oběťmi se setkává v nóbl restauracích nebo ve vestibulech pětihvězdičkových hotelů v Madridu. Když se někomu představí, předá mu svou vizitku: Generální ředitel mexického ropného gigantu PEMEX v Evropě. Jen v listopadu a prosinci loňského roku oslovil téměř 30 společností, včetně nadnárodních firem, jako jsou Samsung, Siemens, Mitsubishi, Rolls Royce a Morgan Stanley. Každou z nich požádal o provizi za účast v neodolatelných (ale falešných) tendrech. V roce 2024 se do jeho pasti chytila nejméně jedna společnost.

Poprvé psal El País o José Trinidad Márquezovi už v roce 1998. Informoval o falešném ropném manažerovi, který byl zatčen za pokus o podvod v hodnotě milionů dolarů. Týkal se jedné z největších španělských společností, stavitele lodí Astilleros Españoles.

V současné době „kreolského chameleona“ hledá policie. Případ vyšetřuje oddělení hospodářské a finanční kriminality. Podvodník je stále na svobodě a zřejmě stále podvádí lidi. „Určitě hledá někoho, kdo by mu pomohl pokračovat v jeho tricích,“ domnívají se policisti. A vzhledem k jeho téměř třicetileté sérii podvodů, mají nejspíš pravdu.

V Brně se znovuotevřela první půjčovna oblečení, která nabízí ekologickou alternativu k rychlé módě. Pod názvem O patro výš nově sídlí na Smetanově ulici a umožňuje lidem pronajmout si oblečení na večírky, svatby, plesy či promoce, a nově i na každodenní nošení. Projekt vznikl s cílem snížit nadprodukci oblečení a ukázat, že móda může být udržitelnější.

Zakladatelky projektu, Kristina Nina Schwarz a její kolegyně Jekaterina Trokhina a Natalia Polonyankina, se inspirovaly vlastní zkušeností. Jedna z nich měla doma velké množství oblečení, které půjčovala přátelům, a rozhodla se koncept rozšířit. Před rokem a půl zahájily zkušební provoz v malém ateliéru, kde zjistily, že o půjčování oblečení je v Brně zájem. Nyní se přesunuly do většího prostoru v centru města, kde projekt rozjely naplno.

Půjčovna nabízí pečlivě vybrané kousky od lokálních návrhářů i oblečení z druhé ruky. Funguje na principu cirkulární ekonomiky, kdy oblečení po vrácení projde čištěním a může jej využít další zákazník. Zakladatelky chtějí postupně rozšířit nabídku tak, aby lidé vnímali půjčovnu nejen jako místo pro speciální příležitosti, ale i jako možnost oblékat se udržitelně každý den.

„Fast fashion pokřivila náš přístup k oblékání. Bereme jako samozřejmost, že oblečení je levné a nadbytečné, a smiřujeme se s jeho špatnou kvalitou, protože víme, že si hned další sezónu můžeme koupit nové. Tento přístup ale vytváří obrovské množství odpadu,“ vysvětluje Kristina Nina Schwarz.

Půjčování oblečení je podle ní způsob, jak přistupovat k módě jinak – využívat už existující kousky namísto neustálého nakupování nových. Cílem je ukázat, že udržitelná móda může být stylová a dostupná.

Projekt O patro výš zároveň slouží jako komunitní centrum pro všechny, kdo se chtějí dozvědět více o udržitelném přístupu k módě. Půjčovna je otevřená každý týden a zájemci si mohou rezervovat termín návštěvy online.

Stabilita keňského hospodářství, v němž zemědělství tvoří třetinu HDP, závisí na pravidelnosti dešťových srážek a je výrazně ovlivněná klimatickými výkyvy. Situaci farmářům navíc komplikují padělaná semena, kvůli nimž utrpěli milionové ztráty. Podle zákona, který zakazuje farmářům prodávat svá semena jiným farmářům, hrozí za sdílení semen až dva roky vězení nebo pokuta 1 milion keňských šilinků (7 700 dolarů). Dosud však nebyl žádný farmář obviněn.

Vláda tvrdí, že zákaz sdílení semen z roku 2012 má farmáře chránit před nekvalitními odrůdami. Kritici však namítají, že zákon omezuje tradiční uchovávání semen a nutí farmáře kupovat drahá komerční osiva, která často vyžadují specifická hnojiva.

Jedním z farmářů, kteří proti zákonu podali žalobu, je Francis Ngiri. Ve své komunitní semenné bance uchovává původní odrůdy a učí farmáře, jak je chránit pomocí tradičních metod, například skladováním v hliněných nádobách. „Vidíme, že původní semena jsou odolnější a lépe zvládají období sucha,“ říká Ngiri. Farmářka Maximilla Onyura, která pěstuje čirok, dodává: „Místo aby vláda podporovala tradiční plodiny, potlačuje sdílení semen na komunitní úrovni.“ Soudní projednání žaloby farmářů je naplánované na březen.

Další možnost, jak zkvalitnit úroveň zemědělství v Keni, nabízí zdejší Národní banka semen sídlící ve městě Kikuyu. Banka uchovává přes 50 000 odrůd, které pomáhají chránit zemědělství před klimatickými změnami. Ředitel Výzkumného ústavu genetických zdrojů Desterio Nyamongo uvádí, že některé tradiční odrůdy, které farmáři v minulosti přestali používat, jsou ve skutečnosti odolnější vůči suchu a škůdcům.

„V okrajových oblastech si tradiční odrůdy vedou lépe než vyšlechtěné hybridy,“ říká Nyamongo. Národní banka semen občas farmářům poskytuje některé odrůdy zdarma, aby podpořila jejich návrat na pole.

Americký podnikatel se proslavil svými extrémními metodami boje proti stárnutí. V roce 2021 podstoupil plazmatické transfúze od svého nyní devatenáctiletého syna Talmage. V rámci svého projektu Blueprint doporučuje jako prostředek ke zpomalení procesu stárnutí přísnou dietu, lékařské testy a pravidelné měření tělesných funkcí. Nedávno se stal protagonistou dokumentu Netflixu Neumírání: O muži, který chce žít věčně.

Teď ovšem zašel ještě dál – začal na Instagramu sdílet data o své „noční erekční aktivitě“ a porovnávat ji s údaji získanými od svého syna. „Jeho erekce trvá o dvě minuty déle než moje,“ napsal k přiloženému grafu.

Johnson k měření používá zařízení Adam Sensor, jakýsi chytrý prsten na penis, který sleduje délku nočních erekcí, jejich četnost i kvalitu a posílá data do mobilní aplikace. Výrobce této nositelné elektroniky tvrdí, že monitorování noční aktivity penisu je důležité nejen pro sexuální zdraví, ale i přehled o kardiovaskulárních a hormonálních funkcích těla.

Sdílení intimních zdravotních dat podle Johnsona sleduje vyšší cíle. Připnutý příspěvek na jeho instagramové stránce shrnuje nejzákladnější cíl projektu Blueprint slovy: „Nejúžasnější otázkou, která právě teď existuje, je zkoumání, zda jsme první generací, která nezemře.“