Doba informační přesycenosti? Čtvrtina Američanů nemá doma internet

Přemýšleli jste někdy o tom, k čemu používáte internet nejvíc? Sledování seriálů, nákupy, bankovnictví, studium, zařizování služeb – na to všechno dnes potřebujete připojení. Co ale dělat, když si ho nemůžete dovolit nebo ve vašem domě prostě internet nejde chytit? V Americe je to celkem běžná otázka. Ve větších a bohatých městech jsou sice připojeni skoro všichni, ale v chudých a venkovských oblastech je běžné, že se třetina lidí z domova na internet nedostane. Velmi dobře o tom vypovídají statistiky televizní společnosti Netflix, od které si dodnes víc než 4 miliony lidí nechávají posílat filmy a seriály poštou na DVD.

Digitální propast

Ukázkovým příkladem města, kde je dnes přístup k internetu privilegiem, je Detroit. Ekonomický pád někdejšího srdce automobilového průmyslu dostal více než třetinu jeho obyvatel pod hranici chudoby a z některých jeho čtvrtí udělal doslova města duchů. V posledních letech mělo vedení města kvůli nedostatku peněz velké problémy zajistit dokonce i tak základní záležitosti, jako jsou včasné příjezdy ambulancí nebo hasičů. Že právě zde nemá 40 procent domácností přístup na internet, asi není příliš překvapivé.

Všechno, co jste se báli vědět o síťové neutralitě a nechtěli jste se zeptat

• Upravit
• Smazat

Předseda Federální komise USA pro komunikaci Ajit Pai minulý týden rozhodl zrušit pravidla, která měla chránit princip síťové neutrality. Kontroverzní krok se setkal s nesouhlasem velké části celého internetu. Nová pravidla jsou navržena pro americký trh, ale vzhledem k ústřední roli Spojených států ve světě internetových technologií by zásadně ovlivnila i zbytek světa. Jak zastánci, tak odpůrci síťové neutrality tvrdí, že přístup druhé strany brzdí inovaci. A teď, babo, raď.

Dostupnost připojení ale už nestojí na otázce: „Máš na to, nebo ne?“ Chudší čtvrti přestaly být pro poskytovatele komunikačních služeb výdělečnou oblastí, takže prostě odešli. K internetu se tam tedy doma jednoduše nepřipojíte. Detroit kvůli tomu podle Federální komise pro komunikaci patří mezi americká města s nejhlubší digitální propastí, tedy s nerovností mezi lidmi s přístupem a bez přístupu k informačním technologiím.

Digitální propast nemusí být takovým problémem pro starší generaci, která po většinu svého života internet nepotřebovala. Konkrétně v Detroitu k němu ale doma nemá přístup přes 70 procent dětí ve školním věku. Vliv to má samozřejmě na jejich možnost připravovat se do školy. Vedle chudoby tak mladým lidem potichu roste další překážka v cestě ke kvalitnímu vzdělání nebo k lepší práci. Většina z nich má sice chytré telefony, ale cena dat je pořád příliš vysoká, a tak není výjimkou, když okolo některých fastfoodových restaurací nebo zavřených knihoven narazíte na hloučky dětí, které se snaží chytnout wi-fi.

Guerilloví operátoři

„Chceme digitální spravedlnost,“ říká o práci své organizaci Diana Nucera, ředitelka koalice nevládek a komunit, které vzdaly čekání na to, až do chudších čtvrtí zavedou internet velké telefonické společnosti, a vzaly iniciativu do vlastních rukou. „Detroitský komunitní technologický projekt“ začal na vysoké domy ve městě instalovat vysílače wi-fi signálu a zprostředkovávat domácí připojení studentům a lidem ve špatné finanční situaci. Vloni vybral z jednotlivých komunit takzvané digitální stevardy, kteří se naučili rozvádět kabely, zprovozňovat modemy a udržovat celou síť v běhu. Stevardi také pomáhají rozbíhat komunitní digitální projekty, jako jsou lokální fóra nebo komunitní pohotovostní síť, která má fungovat podobně jako náš obecní rozhlas. Tuto praxi se velcí poskytovatelé internetu snaží postavit mimo zákon a v některých státech se jim to i daří.

Ekonomický pád někdejšího srdce automobilového průmyslu dostal více než třetinu jeho obyvatel pod hranici chudoby a z některých jeho čtvrtí udělal doslova města duchů|foto: Ray Dumas

Podobné projekty však mohou poměrně úspěšně fungovat pouze ve městech. Na venkově je situace nejhorší a řada menších měst v chudších státech, jako je Alabama, Mississippi nebo Tennessee, je odkázána na klasické satelity a starý pískající modem, což stěží vystačí na vyřízení e-mailů. „Všeobecnou telefonní službu tu máme sto let, možná víc. Je zavedeným společenským pravidlem, že lidé by měli mít právo komunikovat,“ konstatuje Mark Cooper, ředitel Federace amerických spotřebitelů.

K tomu, aby se na podobnou úroveň dostal internet, bude zapotřebí rázné pobídky ze strany státu. Že by k ní došlo za současné administrativy, je bohužel velmi nepravděpodobné. Stejně jako při zavádění železnice v 19. století je potřeba investovat do infrastruktury anebo alespoň uvolnit nepoužívané rádiové frekvence pro menší operátory. V obou případech je nezbytná hlavně politická vůle.