Drazí architekti: Architektura není jen o krásných domech, ale i o společenské zodpovědnosti

Z výstavy Drazí architekti
Z výstavy Drazí architekti

„Chtěla jsem ukázat, že architektura není jen o hezkých domech, ale také poukázat na to, kdo o podobě staveb rozhoduje, kdo do těch procesů vstupuje,“ říká Karolína Plášková, kurátorka dlouhodobého výstavního projektu Drazí architekti. V Česku se podle ní architektura hodnotí často jen z estetického hlediska a zapomíná se na etický rozměr. V novém díle magazínu Spot probíráme i postavení architektek a mladých tvůrců nebo založení architektonických odborů.

Projekt Drazí architekti má za cíl rozproudit debatu o roli architektů a architektek ve společnosti, v uplynulých dvou letech byl k vidění v několika galeriích a teď je celý ke zhlédnutí online. V jeho druhé části z roku 2018 Plášková vybrala osm architektonických projektů a konfrontovala jejich autory nebo lidi, kteří za těmito projekty stojí, se sociálními vědci. Odborníci upozorňovali architekty na možné problémy, antropoložka Barbora Bírová tak například mluvila s Petrem Jandou o pražské náplavce, sociální geografka Michaela Pixová zpovídala Martina Barryho, zakladatele pop-up marketu Manifesto, o Quadriu debatoval architekt Jakub Cigler s kulturním geografem Petrem Gibasem.

Z výstavy Drazí architekti

Většina oslovených architektů s rozhovory, které jejich práci problematizují, nebo dokonce kritizují, souhlasila. Našli se ale i tací, kteří odmítli. „Snažila jsem se to pojmout jako nabídku k diskuzi o etických dilematech, kdy má možnost architekt pobavit se o architektuře s dalšími lidmi, kteří se jí zabývají,“ vysvětluje kurátorka. Taková diskuze je totiž podle Pláškové v Česku zatím nedostatečná, na rozdíl třeba od sousedního Rakouska. S rozpaky přijímali výstavu nejčastěji etablovaní architekti, kteří ji možná vnímali jako ohrožení svého postavení. Zatímco třeba v západní Evropě je už kult architektů jako hvězd a neomylných a jediných tvůrců veřejného prostoru a sídel trochu passé, u nás by se k němu někteří rádi aspoň přiblížili.

Architektura je u nás pořád doménou zajištěných mužů střední až starší generace. Pracovní podmínky žen nejsou ideální, například skloubit mateřství s prací v oboru je pro architektky i dnes těžké. Pro mladé tvůrce je obecně obtížné prosadit se v zaběhnutém architektonickém byznysu, díky tomu ale zase můžou hledat nová témata a bývají třeba i otevřenější novým, nezaběhnutým přístupům. „Mezi architekty obecně se už dlouho řeší prekarizace práce, to je jedno z témat, kterým bych se v budoucnu chtěla věnovat,“ odpovídá Karolína Plášková na otázku, jak bude projekt Drazí architekti pokračovat.

„Stačilo by, kdyby architekti mysleli především na lidi, a ne třeba jen na kapitál.“ Existuje v Česku generační spor mezi architekty a v čem se liší naše architektonická scéna od té zahraniční? Poslechněte si celý rozhovor s Karolínou Pláškovou v magazínu Spot.