Generace na rozcestí: Odliv mozků

Itálie: Novodobá emigrace italské elity
Útěk mladých talentů do zahraničí. Fenomén, který je v Itálii tak silný, že mu rádio Il Sole 24 Ore věnovalo samostatný sobotní pořad. Novodobou emigrací italské intelektuální elity se tak opakuje historie. Na začátku 20. století zažila Itálie emigraci prababiček a pradědečků madých Italů, kteří odcházejí za prací do ciziny dnes. Pořad mladého novináře Sergia Navy se snaží najít odpovědi na otázku proč a co by se muselo v Itálii změnit, aby zůstali nebo se vrátili.

O svůj příběh a zkušenosti se tu podělila také třicetiletá manažerka Alessandra Carillo. „Já jsem odešla do zahraničí, protože jsem v Itálii nenašla zajímavé pracovní příležitosti a moje první zkušenosti byly navíc celkem negativní. Práce jenom načerno a ještě mi nezaplatili. Takové tradiční italské problémy. Po stáži v zahraničí jsem se rozhodla zkusit štěstí tam a vyzkoušet jak se tam žije.“

Alessandra Carillo |foto:Lucie Chvojková

Z podobných důvodů jako ona odešel z Itálie i třicetiletý novinář ze Sardinie – Simone, který žije v Barceloně. Simon přiznává, že se mu po rodném ostrově hodně stýská. „Je mi líto, že jsem musel odejít z Itálie. To, že jsem Ital si uvědomuju pokaždé, když tu otevřu španělské noviny a hledám v nich zprávy, které se týkají Itálie, ne Španělska. Na druhou stranu nelituju toho, že jsem sem odešel. Byla to pracovní příležitost.“

Vedoucí katedry sociologie v Trentu dr. Carlo Buzzi v souvislosti s tzv. útěkem mozků z Itálie vysvětluje, že v zahraničí mají mladí Italové mnohem větší šanci uplatnit své profesní kvality. A mnohem dříve. „V Itálii je přebujelá byrokracie a nefunguje tu dobře princip meritokracie - tedy pracovního postupu na základě zásluh. Stejné je to i s hledáním práce. Dobrou pracovní pozici člověk často získá jen když má známosti – když je zapojen do určité sociální sítě. “
I když to tak na první pohled nevypadá, Itálie o své mladé pracovní emigranty stojí a přemýšlí jak je nalákat zpět. Poslechněte si celou reportáž Lucie Chvojkové.

Česko: Tady, nebo s sebou?
Fenomén odlivu mozků může například v rozvojových státech působit nemalé problémy. Ale může taky pomoci – tito lidé se často po čase vracejí domů, bohatší o nové zkušenosti. Robert Candra se zaměřil na příbuzný trend: mladí Češi a Češky čím dál častěji studují na zahraničních univerzitách a pak stojí před otázkou, zda hledat odpovídající uplatnění doma, či v cizině.

Kulturní a sociální antropolog Bob Kuřík má za sebou studijní pobyt na univerzitě v anglickém Durhamu, výzkum a studium v Mexiku, zanedlouho jede psát disertační práci do Los Angeles. Co ho láká, aby poté hledal uplatnění v zahraničí? „Tam je víc proměnných, jednou z těch, která mi nahrává, abych zůstal v cizině, je fakt, že se věnuju tématům, která nejsou teritoriálně spojena s Českou republikou,“ říká Bob. A co ho naopak táhne domů?

|foto:Martin Melichar

Politolog Šádí Shanaáh se po absolvování Cambridgeské univerzity vrátil do Prahy. Jaké byly jeho důvody? „Připadalo mi, že něco dlužím zemi, která mě odchovala,“ vysvětluje Šádí.
Poslechněte si celý příspěvek Roberta Candry.