Generace na rozcestí: Ve volném čase sportuji!

Velká Británie: Třeba z nich budou učitelé tělocviku…
Britové mají dlouhou tradici sportování mladých lidí na školách. Poslední roky ale taky přinesly akutní problémy s prudkým nárůstem obezity u dětí a mladých lidí, jejichž jediný kontakt se sportem představují herní konzole…

Británie na tom byla odjakživa hodně dobře, co se týče podpory sportu na školách. „V našem klubu se snažíme podporovat všechny, kdo mají zájem o hokej. Když si třeba někdo nemůže dovolit opravdu dobrou hokejku, tak mu ji poskytneme, stejně jako celou výstroj. Nesmí se z toho sportu vytratit zábava,“ říká Leon Flynn, který ještě stále plánuje stát se profesionálním pozemním hokejistou.

Willu Hodsonovi je 29 let a snu o profesionální kariéře hráče kriketu se vzdal asi před deseti lety. Pořád ale hraje druhou nejvyšší anglickou soutěž. Kromě toho je taky vášnivým hráčem pozemního hokeje a squashe. „Pomůže vám to vytvořit si pravidelný víkendový režim a vlastně pro všední dny to kvůli tréninkům platí taky. Rovněž se ve sportu zdokonalujete, což je ponaučení, které můžete přenést do své práce. Když pořádně trénujete nebo tvrdě pracujete, pak vidíte výsledky.“

Kriket, v Británii jeden z nejoblíbenějších sportů|foto:Jiří Hošek

To, že olympiáda pozitivně ovlivní postoj mladých ke sportu, si slibuje i předseda organizačního výboru londýnské olympiády a někdejší fenomenální běžec Sebastian Coe: „Chceme, aby se špičkové olympijské výkony staly inspirací pro mladé sportovce. Měli by zvednout hozenou rukavici a začít se věnovat sportu. Nemusí být všichni slavnými sportovci. Může z nich být další skvělá generace učitelů tělocviku nebo sportovních novinářů. Zkrátka aby z nich vyrostli lidé, kteří budou podporovat sport ve své komunitě.“
Jakou roli hraje sport v životě mladých Britů a co od olympiády čekají, si poslechněte v reportáži našeho londýnského zpravodaje Jiřího Hoška.

Dětské, nebo rodičovské hokejové sny?
Hokej a fotbal patří u nás mezi nejoblíbenější sporty. Hodně rodičů chce mít ze svých dětí nové Jaromíry Jágry a Petry Čechy. Problém ale nastane ve chvíli, kdy rodiče chtějí jít za sportovním snem víc než jejich děti.

„Rozhodně víc než polovina rodičů, jejichž děti chodí na hokej, si realizuje svůj nesplněný sen právě pomocí svých dětí.“ Pavel Petrák, jehož dva synové hrají hokej od dětství, si ale rozhodně žádný nesplněný sen pomocí svých dětí nekompenzuje. Jak ale říká jeho manželka Ivana, podobných rodičů, kteří své děti do hokeje nenutí a berou ho víc jako zábavu, je na dětských trénincích spíš menšina. Část rodičů svým dětem dokonce nakládá tréninkové dávky navíc. Pokud ale děti nezačnou s ledním hokejem včas, což znamená třeba okolo čtyř let věku, tak ani tréninky navíc jim už ztrátu dohnat nepomůžou. V tomto ohledu je to třeba u fotbalu jinak. Objem tréninků u dětských hokejistů klade velké požadavky nejen na děti, ale i na jejich rodiče.

Mladí hokejisté (ilustrační foto)|foto: Stock.xchng

„Starší syn má každý den trénink v Benátkách nad Jizerou, kam ho vozíme z Prahy. Mladší syn má tréninky hokeje každý den v rámci školy. Všechny víkendy v sezóně pak s manželkou trávíme na zápasech.“ I když jejich mladší syn Martin nemá nejdražší brusle, ani tréninky navíc, tak momentálně patří ve své věkové kategorii k těm nejšikovnějším a má dokonce kapitánskou pásku. Jestli jednou bude z Martina hvězda hokejové reprezentace, se dneska říct nedá. Rozhodně má nakročeno dobře. Martin má totiž štěstí v tom, že jeho rodiče berou hokej s nadhledem.
Jaká je motivace dětí v Česku sportovat a zda nepředstavuje spíše výjimku, zjišťovala Ivana Veselková.