Generaci Z zajímá hraní si s identitou víc než byznys, říká memový výzkumník Joshua Citarella

6. červen 2022

Praxe Joshuy Citarelly spojuje umění a výzkum. Jeho tématy jsou internetové politické komunity, online radikalizace a taky memy. V rozhovoru popisuje, jak se terén politické ironie změnil po Trumpovi, nebo co zjistil, když se inkognito dostal na nejextrémnější diskuzní fóra. A vysvětluje, jak a na jakých platformách se utváří politické vědomí nastupující generace.

Ve vašem videu a textu The Slow Red Pill popisujete, jak někteří lidé mezi běžné konzervativní memy cíleně míchají extremistický obsah. Z toho se zdá, že ta propast, o níž mluvíte, může sloužit i k zakrytí mnohem nebezpečnějších, zákeřnějších ideologií. Připomíná mi to i konspirační teorii qAnon, která se šíří také prostřednictvím pestrobarevných motivačních příspěvků.

Ano, určitě je tu na jedné straně hravost, naivita, náctiletá zvědavost a na druhé velmi strategické využívání memové kultury. To přináší dobře zabalená, potenciálně opravdu nebezpečná politická poselství. V textu, o němž mluvíte, popisuji, jak krajně pravicoví memoví tvůrci převzali jazyk a obsah populárních konzervativních memových účtů, aby ho občas naředili opravdu extrémním poselstvím s povstaleckými podtóny. Posbírali velké množství lidí, kteří už byli extrémním sdělením otevření, a pak je pomalu, postupně radikalizovali.

Joshua Citarella

Joshua Citarella

Joshua Citarella je americký umělec, který se už přes 10 let věnuje internetové politické kultuře. Založil časopis Do Not Research mapující digitální subkultury, vytváří videoeseje týkající se politické radikalizace, podcasty i dlouhodobé výzkumné projekty, v nichž pozoruje extremistické kouty internetu.

Takový přístup ale vidíte vlastně všude. Lidé se neustále snaží zamíchat do různých komunit, hledají skupiny, které budou jejich poselství nakloněné. A nejenom napravo, ale i na levicové scéně –⁠ tam máte trockisty, leninisty, anarcho-primitivisty. Někteří z nich se vždycky budou snažit sehnat nové stoupence, infiltrovat jakoukoliv skupinu, aby šířili své myšlenky.

Kterou platformu se vyplatí z hlediska politické aktivity sledovat dnes? Facebook, Instagram, Twitter známe, Reddit už také, ale co například takový Roblox? Počty jeho uživatelů jsou obrovské.

Na Do Not Research jsme publikovali text, v němž jsme popisovali aktivity krajně pravicové skupiny, která v Robloxu působila. Vytvořili si tam vlastní hru na hrdiny a svět, měli srazy ve vlastním kostičkovaném občanském centru, hráli si na klasickou stranickou strukturu… ale zase, je těžké rozlišit, co je jen vtip, co je doopravdy, nebo co je jen dané specifiky internetové kultury. V takových místech ale najdete spoustu bizarní politické aktivity.

Čtěte také

Co se týče otázky, co sledovat, jsme zase u toho, že mainstreamový sociálně-mediální prostor je dost vyklizený. Okrajové skupiny neustále hledají nová místa, kde mohou takové srazy a diskuze mít. Nakonec to připomíná hru Plácni krtka. Je těžké držet krok. Když je odněkud vyženete, jen se přesunou jinam, protože zároveň vytváříte ekonomickou pobídku k tomu založit novou platformu, která bude mít ještě volnější pravidla.

Musíme se proto dívat na politické podmínky, kvůli nimž jsou lidé vůči radikálním myšlenkám otevření, proč se o ně zajímají. Jinak hrajete hru, v níž taháte za kratší konec. Pokud by lidé žili ve společnosti, která by byla schopná naplnit jejich základní potřeby, kdyby nepracovali víc a víc za míň, nemuseli čelit růstu cen a tak dále… V současné situaci lze snadno pochopit, proč lidi nezajímá mainstreamová politika a posouvají se víc a víc na okraj. V posledních pár letech se hodně lidí zajímalo o filtrování obsahu, ale už míň o politické problémy, které jsou v jádru expanze radikální politiky.

Joshua Citarella digitální politické komunity nejen zkoumá, ale taky do nich zasahuje. Poslechněte si zbytek rozhovoru a dozvíte se, jak se mu povedl pokus infiltrovat se mezi radikální konzervativce nebo proč mu nestačí, jak stávající instituce přistupují k internetovému světu.

autor: Ondřej Trhoň
Spustit audio

Související

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.