Hergot!: Jak spása (ne)přišla z Maroka
Hlavní postavou tohoto Hergot!u je král Marokán, mytická postava skupiny českých nekatolíků, kteří se po vyhlášení tolerančního patentu nepřihlásili k žádnému povolenému náboženství. Izolováni od většinových proudů nekatolického křesťanství snili svůj velký sen o plné svobodě vyznání a příchodu nového světového řádu. Ten měl nastolit právě vladař přicházející z odlehlé země na severu Afriky. O králi Marokánovi a jeho stoupencích mluvil etnolog Petr Janeček.
„Král Marokán je konkretizace jednoho ze tři východních králů, kteří nejsou v Písmu pojmenováni,“ říká Janeček. Jedná se o motiv uvedený ve Zjevení svatého Jana, kdy po vylití šesté nádobí Božího hněvu přijdou z východu tři králové a nastolí duchovní pořádek. Několik rodin a komunit z východních Čech ztotožnilo nepojmenovanou biblickou postavu exotického krále právě s králem Maroka a vložilo v něj své naděje. Proč?
Když v roce 1783 přijel do Vídně Mohamed ben Abdel Malik, vyslanec marockého sultána, psaly o tom české i německé noviny. Přestože jeho dvouměsíční pobyt u císařského dvora měl za cíl především upravit podmínky obchodu ve Středozemním moři, zprávy o příchodu cizinců kolovaly mezi lidmi a žily svým životem. Časem se změnily a dostaly prorocký charakter. Vyslanec v ústní tradici nabyl podoby samotného krále, který měl Evropu vést k otevřenosti, toleranci a svobodě všech vyznání, k jakémusi naplnění úkolu, jejž císař Josef II. nezvládl dovést do konce. Evropským vladařům měla být, dle proroctví, dána lhůta, do níž měli tyto záležitosti napravit. Po jejím vypršení se výklad posunul k předpovězení příjezdu krále Marokána s velkým vojskem, pomocí kterého všem věrným vybojuje svobodu silou.
V příchod krále Marokána věřili lidé hlavně v místech poblíž Hlinska, Vysokého Mýta či Litomyšle. Centrem těchto svérázných nekatolíků, jindy nazývaných hanlivě adamité, izraelité nebo machometáni, byla vesnice Stradouň, kde působilo hned několik marokánských proroků. Stoupenci krále Marokána byli označováni jako tzv. toleranční sektáři, protože se po vyhlášení tolerančního patentu v roce 1781 nepřihlásili k žádnému ze čtyř povolených náboženství.
„Tito lidé tedy zůstali nominálními matrikovými katolíky, občas navštěvovali kostely, ale stále se snažili hledat víru svých otců. Přitom sešli, jak je to dějinách časté, na scestí. Podlehli různým charismatickým postavám, které s nimi manipulovaly,“ vysvětluje Janeček a dodává, že tam byla i jakási upřímná touha hledat po svém aktualizaci biblické zvěsti o příchodu Božího království.
Proč vlastně východní Čechy? Jak souvisí hodně specificky pojaté menšinové křesťanství s vírou v až nadpřirozenou moc marockého krále? Chcete vědět víc, poslechněte si celý díl.
