Hergot!: Laici, kteří vedou církev

Českobratrská církev evangelická si zvolila nové vedení. Nejvyšší představitelé církve jsou v něm již tradičně dva – synodní senior (duchovní) a synodní kurátor (laik). Redaktoři Hergot!u si pozvali do studia v době střídání starého a nového vedení dosluhující synodní kurátorku Liu Valkovou a nastupujícího synodního kurátora Vladimíra Zikmunda.

Lia Valková i Vladimír Zikmund jsou si v lecčems podobní. Rozhovor s nimi skoro svádí k představám o typickém evangelickém angažovaném věřícím. O své víře ani jeden příliš nemluví a odkazují se spíše na četbu biblických textů. Zdůrazňují účast na bohoslužebném životě a budování společenství. Další podobnosti vyjdou najevo, když mluví o své cestě víry. Oba byli křesťansky vychováni a nejtěžší vnitřní konflikty pro ně znamenala konfrontace s ateistickou a proticírkevní propagandou komunistického režimu.

„Já jsem se stejně jako Vladimír narodila do věřící rodiny, takže jsem v církvi vyrůstala od dětství. I v široké rodině byli samí věřící lidé, takže jsme se jako široká rodina hodně scházeli, vzájemně se podporovali a v době totality pro nás bylo hrozně zásadní se vzájemně podržet,“ říká Lia Valková a upozorňuje tak na další typický znak evangelické církve, totiž silné rodinné vazby a předávání víry z generace na generaci.

Alternativní rodinný a církevní svět fungoval především v dobách minulého režimu jako možnost pohybovat se v prostředí, které vyznává jiné hodnoty než většinová společnost. Ustát tento kontrast ovšem nebylo pro dospívajícího člověka vždy lehké. „V pubertě jsem měla také období, kdy mi připadalo, že víra člověku nepřináší žádné výhody. Těžko jsem se dostávala na školu, spolužáci se mi posmívali. V pozdějším věku jsem ale přišla na to, že je to věc, která mě vlastně osvobozuje od všech těchto vnějších tlaků a vlivů, a je to pro mě zcela zásadní,“ vzpomíná Valková na peripetie spojené s křesťanskou výchovou v ateistickém režimu.

A jaké mají Lia Valková a Vladimír Zikmund představy o budoucnosti církve? I v těch se, zdá se, oba shodnou. Bohatší sborová společenství mají podle Vladimíra Zikmunda pomáhat těm chudším, aby si mohli věřící dovolit svého faráře i v chudších regionech. Církev pak má sama pomáhat těm, na které společnost zapomíná. V centru má ale zůstat zvěstování evangelia, aby se z církve nestal jen dobročinný spolek.

Evangelická kaple Svébohov|foto: Miroslav Kobza

A jaké je to být po boku farářů ve vedení církve? Paritní systém, který staví vedle jednoho faráře vždy jednoho laika, je sice pěkný, ale zkušenosti ukazují, že ve vnímání lidí mezi oběma funkcemi rovnost v žádném případě nepanuje. Mimo mikrofon se nám Lia Valková svěřila, že dokonce i v její vlastní církvi si během oficiálních setkání lidé často mysleli, že je sekretářkou synodního seniora.

Komu se zdá církevní politika suchá, může se těšit na tentokrát velmi nevšední songy. Kromě dávnověkého projektu Kakaduo Petra Marka z MIDI LIDI a písničky s tematickým názvem Kandiduj můžete slyšet také tři učitelky dějepisu a jejich coververzi Bangles, přibližující německého reformátora Martina Luthera. O tom bude řeč v biblickém okénku.

Playlist:
Mizoram Synod Choir – Lalthutthleng kiangah
Hot Protestants – Make Friends
Kakaduo – Kandiduj