Hergot!: Súfijská srdce

Súfismus se začal formovat už v samotných počátcích islámu mezi zbožnými Muhammadovými žáky, kterým – jak popisuje Kropáček – nestačilo náboženství založené na dodržování pravidel, ale chtěli Boha skutečně poznávat srdcem. Srdce je pro súfijskou tradici hlavním poznávacím orgánem. V tom má súfismus blízko jednak k východnímu křesťanství, ale i ke křesťanské mystice jako takové. Bezprostřední poznávání Boha, o které jde v súfismu především, je nakonec vlastní všem mystickým tradicím bez ohledu na konkrétní konfesi. I proto je súfismus už od svých počátků otevřený dialogu s jinými náboženskými tradicemi. A mimo jiné i proto, se část konzervativnějších muslimů a muslimek na súfismus dívá skrz prsty.

Zásadní roli zde hraje ale i to, že súfismus je, jak to formuluje Luboš Kropáček, „přívětivou tváří islámu“. Pro vyznavače a vyznavačky súfismu je osobní zkušenost s Bohem a láska k bližnímu důležitější než dodržování náboženských předpisů, a proto mohou být podezíráni, že islám neberou dostatečně vážně. To je ale zásadní nepochopení hluboké spirituality, ke které se hlásil i velký perský básník Rúmí.

„Člověk má čistit své srdce od veškeré rzi,“ popisuje jednu z hlavních zásad súfismu Luboš Kropáček. Na cestě k Bohu se tak máme zároveň stávat i lepšími lidmi.

Zajímá vás víc? Pusťte si celý pořad!