Hory nás nezvou. Když se stane tragédie, nemůžeme se na ně zlobit, říkají horolezecké legendy Štěrbová a Jaroš
„Na vrcholu každé hory je prázdno, které vás naplní. Proto tam lidé chodí,“ říká horolezec Radek Jaroš. Spolu s horolezkyní Dinou Štěrbovou byl hostem Audioportu – společného vysílání Radia Wave a slovenského Rádia_FM z prostor vysílače na Ještědu. V rozhovoru jsme probrali lásku k horám, ekologii, zdolávání osmitisícovek i pomoc lidem v horských oblastech.
„Šly jsme s kamarádkou bez nějakého velkého ptaní na Gerlach, ve špatných botách a krátkém rukávu. Přesně, jak se to nemá dělat,“ vzpomíná na svůj první výstup ve 14 letech Dina Štěrbová, jedna z průkopnic ženského alpinismu v Československu, která zdolala mnoho vrcholů včetně dvou osmitisícovek. „My jsme šli s tátou na vycházce v lomu nedaleko Nového Města na Moravě. Vylezl jsem na takovou skalku v holínkách, a když jsme se vrátili dolů, chtěl jsem být horolezcem. Bylo mi 6 roků,“ přidává svou zkušenost Radek Jaroš, který vylezl na všechny osmitisícovky světa.
„Začal jsem lézt v roce 1982, prvních osm let bylo výhradně Slovensko. I když jsou Tatry nejmenší velehory světa, dokážou být dost drsné, zvlášť v zimě. V roce 1989 jsem vycestoval na Pamír do skomírajícího SSSR na bramborové razítko, které jsme si dali drze do pasu. Sehnali jsme si falešný zvací dopis od sovětských horolezců a v rámci družby jsme jeli,“ vypráví o složitosti cestování za horami před revolucí Radek Jaroš. I Dina Štěrbová se často potýkala se složitou byrokracií. „Doba byla absurdní, člověk musel také vymýšlet absurdní způsoby, jak obelstít režim. S kamarádkou jsme v roce 1977 jely do Afghánistánu. Také jsme si vyrobily takový papír s razítkem horolezeckého svazu. To nám dal kamarád, který toho pak těžce litoval. Kamarádku totiž postřelili, skončila v nemocnici. Já jsem pak sama vylezla na horu Nošak. Z toho byl pak opravdu veliký průšvih a málem mě vyhodili z horolezeckého svazu,“ vypráví Štěrbová, která se v posledních letech po konci horolezecké kariéry mimo jiné věnuje humanitární práci v pákistánském Karakorumu.
„Když člověk dlouho leze, každého postihne to, že někdo z expedice zemře. Já jsem to zažila v roce 1994 na Broad Peaku. Jeden člen zahynul na výškovou nemoc, organizovala jsem pak odvoz těla vrtulníkem, na černo jsme tělo převáželi civilním letadlem do Islámábádu. Sehnat rakev v muslimském státě je problém, protože oni rakve nemají, bylo to neuvěřitelně komplikované. Nakonec se nám podařilo přepravit tělo zpět do vlasti,“ říká Štěrbová. „V ten moment je člověk vyvedený z míry, začne ty hory až nenávidět. Pak si ale uvědomí, že ty hory nás nezvou, nejsou šité na naši míru a chodíme tam z vlastní vůle. Nemá cenu se na ně zlobit,“ dodává.
Zajímá vás, jaké dopady má vysokohorská turistika na přírodu, jací lidé dnes lezou na Everest a jak funguje byznys s povolenkami k výstupům? Poslechněte si celý záznam debaty o horách, přírodě i humanitární práci s Dinou Štěrbovou a Radkem Jarošem.
Související
-
Slováci mají v horách medvědy, my spíš upravenou zahrádku. Spojují nás rozhledny, říkají architekti
„Lidé mají peníze a chtějí investovat do výstavby na horách. Jediná možnost je regulace, chceme chránit krajinu a původní sídla,“ říkají svorně architekti Merta a Smoleň.
-
Legenda českého horolezectví Josef Rakoncaj: Srdce mě táhlo nahoru
„Myslím si, že se mi život podařil,“ říká legenda českého horolezectví ve velkém bilančním rozhovoru pro Radio Wave. A nemá tím na mysli jen své největší himálajské...
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
