Hovory o medikaci a návštěvě urologie se na první rande nehodí, říká konzultantka pomáhající lidem s poruchou autistického spektra
Obraz autismu v médiích se změnil, lidem už nejde jen o senzaci, ale chtějí znát skutečný příběh. Americký seriál Atypical jeden takový příběh popisuje a mnohem víc než vlastní diagnózu používá popis potíží, s nimiž se hlavní postava seriálu potýká. V Česku se nicméně s diagnózami stále pracuje.
Důvodem je mimo jiné i to, že na diagnózu navazují například možnosti příspěvku na péči, který může lidem s autismem a jejich blízkým pomoci hradit asistenční a jiné služby, které jim usnadní někdy velmi obtížné fungování v životě.
Lidé s autismem mnohdy nemají problém o sobě mluvit jako o autistech, ale přejí si, aby byli vnímáni takoví, jací jsou. „Naším úkolem není je předělat na ty neurotypické, ale pomoci jim, aby situace, do kterých se dostávají, zvládali lépe a lépe zvládali i reakce na jejich odlišné chování, s nimiž se setkávají,“ říká Dominika Hejzlarová, konzultantka služby sociální rehabilitace z Národního ústavu pro autismus.
Klienti, s nimiž Dominika Hejzlarová pracuje, mívají problémy mimo jiné se čtením, ale i vlastním používáním neverbální komunikace. „Mohou třeba prožívat radost, ale v jejich obličeji to vůbec není poznat, nedokážou tu emoci dát najevo,“ vysvětluje Hejzlarová.
Čtěte také
Úskalím jejich komunikace může podle ní být i upřímnost, na kterou lidé v běžné komunikaci nejsou vždy připraveni, a lidé s autismem se tak mohou dostávat do nepříjemných situací. Naopak cestou k porozumění je co nejpřímější komunikace, aby obě strany sdělovanému co nejvíc rozuměly.
„Jednou jsem jednomu muži při seznamování podala ruku a dostala jsem pěstí,“ popisuje jednu ze zkušeností Hejzlarová. Agrese, k níž v dané situaci došlo, podle jejích slov nevycházela z poruchy jako takové, ale z úzkosti, kterou vyvolala situace, s níž si muž nedokázal poradit, na kontakt tohoto typu nebyl zvyklý a nebyl schopen na něj adekvátně zareagovat.
Podobná úskalí s sebou nese i život lidí s autismem, kteří potřebují vyšší míru podpory, mezi něž patří i ti, kteří de facto nejsou vůbec schopni komunikace, a tedy si nedokážou říct ani o to, co potřebují, což je může v mnoha situacích značně frustrovat.
Jak lze dítěti s projevy autismu zjednodušit vstup do života? Čím může člověk s autismem obohatit pracovní tým? A jak se takovým lidem daří ve vztazích? O tom mluvila v Diagnóze F Dominika Hejzlarová z Národního ústavu pro autismus.
Související
-
Diagnóza F o autismu: Život Sheldona Coopera by v reálu tak vtipný nebyl
Filmové, respektive seriálové postavy Rainman a Sheldon Cooper sice dávají možnost nahlédnout do světa lidí s poruchou autistického spektra, ovšem (což je pochopite...
-
Speciál Diagnózy F o autismu: Ženy s Aspergerovým syndromem...
S Radkem jsem poprvé mluvila pár minut před vysíláním. Náš rozhovor pro Diagnózu F zprostředkovala ředitelka organizace APLA Magdalena Čáslavská, která se s ním zná...
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
![ze_světa_lesních_samot.jpg ze_světa_lesních_samot.jpg](https://wave.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/30211a0c09767f56cedafa33e6481497.jpg?itok=KWqo-X-T)
![](https://wave.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_mobile/public/images/1cbf078c2113e4a20ba2b4185c2821e2.jpg?itok=FkhfJLo4)
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.