Hříšné Čelisti: Pražské orgie a slovenský neonacismus nejen pro Blížence

„Asi bych se toho účastnit nechtěl,“ říká Tonda o Pražských orgiích. V prvních pěti minutách se divákovi dostane všeho, co se dá v sedmdesátkové Praze zažít. Většinou jde o násilí československých ozbrojených složek. „Jsou to klasická klišé o normalizačních represích. V tomto tempu ten film pokračuje i dále,“ myslí si Tonda. Podle Kamila je zvláštní, že film působí, jako by byl natočen pro zahraniční diváky. „Podle mě je to nejlepší film Ireny Pavláskové za 30 let. To samozřejmě není měřítko. Většina jejích filmů sklouzává k hysterii a přepjatosti. Pražské orgie jsou v něčem umírněnější a dá se na to i koukat. Hlavní hrdina je upjatý a odměřený, nechce se například účastnit orgií. Díky tomu je to snesitelné. Je relativně napínavé odhadovat, zda hlavní hrdina, naivní Američan, nechápe tento východ, anebo mu záměrně všichni hrají jakési divadlo o tom, co vlastně ten východ je. Jak je exotický a bizarní. Beru to jako určitý přínos toho filmu. Není to ale propracované do detailu, zas tak napínavé to není, občas je to na hranici směšnosti. A ano, čeští herci hrající v angličtině působí dost divně, Pavel Kříž, Nicolas Cage českého filmu, překvapivě není nejhorší. Měl jsem z toho do určité míry radost,“ usmívá se Kamil.

Tondovi film místy připadá perverzně zábavný, někdy velmi úmorný. Film se odehrává v turisticky exponovaných lokacích. Scény orgií působí, jako by je točil Menzel, totálně neerotická, rádoby lascivní a upocená záležitost. „Film je v určitém ohledu turistický, minimálně v tom, jak prezentuje tu dobu. Režimní represe, ve velmi extrémní podobě, Praha, kterou stále někdo přirovnává ke Kafkovi. Jsou to prvoplánové atrakce,“ tvrdí Tonda.

Čtěte také

„Skutečnost na Slovensku je ještě tvrdší a vážnější,“ říkají tvůrci filmu Budiž světlo

Z Česka na Slovensko se kluci přesunuli k neonacistům ve filmu Budiž světlo. Režisér Marko Škop se ve filmu věnuje slovenskému rasistickému extremismu. Hlavní hrdina, Slovák, který žil dlouho v zahraničí, se vrací domů. Po návratu zjišťuje, že celou jeho komunitu posedl extremismus. „Je to taková konspirační záležitost, která démonizuje extremismus až do takové míry, že to působí až naivně,“ myslí si Tonda. „Jde o nějaký dozvuk Slovenského národného štátu. Je to fundováno přes církev a policii. Hlavní představitel je dobře vybraný typ, působí jako člověk, který skutečně celý život pracoval rukama, ale nemá žádný mindrák a není neonacista. K tomu filmu se těžko něco říká. Každou minutou to začíná zklamávat. Nikdy to není bláznivé, nemá to tu paranoii tak silnou, že by to skutečně začalo být děsivé. Nejsou to Stepfordské paničky ani Den trifidů,“ lituje Kamil. Tonda má pocit, že Škop ztrácí svůj dokumentaristický styl. „Vadí mi i to, jak je ten film udělaný, jazyk nefunguje tak, jak by ve zneklidňujících situacích fungovat měl,“ říká.