Hrůzný příběh červnové noci roku 1945 teď ožívá v Národním. Z Očitého svědka mrazí

22. duben 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Z natáčení Očitého svědka (David Prachař)

Režisér Jiří Havelka se nechal inspirovat naším současným zíráním do obrazovek a on-line setkáními, která podle jeho slov „připomínají policejní výslech“. Na prknech Národního divadla dal asketickou a mrazivou podobu jednomu z největších poválečných masakrů u nás. Na Švédských šancích u Přerova v červnu 1945 zemřelo skoro tři sta civilistů, většina byly ženy a děti. S bezmála čtyřicetičlenným souborem činohry sestavil Havelka o této události hru Očitý svědek.

Masakr na kopci s názvem Švédské šance se řadí k nejdivočejším poválečným zločinům, kterých se Čechoslováci dopustili na civilních Němcích nebo lidech, kteří Němce alespoň trochu připomínali. O červnové noci roku 1945 toho víme z dobových záznamů, výslechů i dokumentace hodně.

Dovedeme si poměrně jasně představit šílenství, agresi, národnostní nenávist i takzvaný spravedlivý boj s nepřítelem, který vedl vojáky a pak i obyčejné vesničany, aby společně zavraždili, okradli a zakopali tři stovky civilistů – Slováků, karpatských Němců a Maďarů, kteří vlakem projížděli nádražím Přerov. Na kopci Švédské šance zemřelo 71 mužů, 120 žen a 76 dětí.

Z natáčení Očitého svědka (Jiří Havelka a Magdaléna Borová)

Činohra Národního divadla pod vedením režiséra Jiřího Havelky měla inscenaci Očitý svědek, která o masakru vypovídá, v plánu už delší dobu. Tvůrci se rozhodli, že přestanou zkoušet do zdi a že se pokusí divákům představení zprostředkovat jinak než na prknech pod vlastní střechou. Jak režisér sám říká, chtěl se vyhnout překlopení inscenace do filmu a nechal se inspirovat každodenním zíráním do obrazovek počítačů a telefonů a prý také on-line debatami, které svým uspořádáním připomínají soudní výslechy, a našel pro Očitého svědka geniální formát.

Představení složil z autentických výpovědí 34 přímých účastníků tehdejšího dění – cestujících vlaku, kteří bůhvíproč přežili, velitelů popravy, vesničanů, kteří celonoční střelbě mužů, žen a dětí přihlíželi a pak je zakopávali, i vyšetřovatelů, kteří se pokoušeli hlavní strůjce vraždy dostat před soud. Každý z nich vypovídá sám, za jedním a tím samým stolem, před jednou a tou samou flekatou zdí.

Čtyřiatřicet úlomků tehdejší noci vytváří dohromady hypnotický obraz poválečné atmosféry, strachu, touhy po pomstě, osobních tragédií, letargie, bolesti, zbabělosti i oportunismu. Většina lidí po prožité světové válce už nechce nic vědět a nemá zájem se za nikoho brát.

Je zjevně stále běžné vymáhat příkazy výhružkami trestem smrti, je běžné omlouvat německou národností cokoli, včetně popravování kojenců i jejich matek. Z bledých a vyjevených tváří vyslýchaných čiší v podání víceméně neznámých herců i hvězd Národního divadla apatie, únava, rezignace, strach. Jde o nemilosrdně autentickou podívanou.

K zakoupené vstupence nabízí tvůrci kromě samotného představení i působivý archiv dobových materiálů. Obrovský kus práce je zjevně za samotnými svědeckými výpověďmi, které tu najdete nejen v jejich listinné verzi, ale také v podobě bonusového materiálu i kompletně herecky zpracované. Výpovědi si tedy kromě sestříhaného představení s dramatickým obloukem můžete následující hodiny ještě pouštět v podání jednotlivých herců, kteří svědky na základě záznamů z reálných výslechů ztvárnili.

Z natáčení Očitého svědka (Patrik Děrgel)

Masakr tří stovek civilistů z léta 1945 zdaleka není uzavřenou kapitolou našich dějin. Politicky i eticky nepohodlnou událost přehlížel desítky let komunistický i demokratický režim a pozůstalí po obětech se nikdy nedočkali omluvy nebo vysvětlení. Až v roce 2017 se po neúnavném pátrání historika Františka Hýbla podařilo najít ostatky zavražděných žen a dětí, které tvořily naprostou většinu postřílených obětí.

Popel jejich exhumovaných a následně spálených těl se podařilo najít na hřbitově v Olomouci. Rodiny zavražděných se tak po 72 letech zarytého mlčení ze strany komunistického režimu a nezaujatého krčení ramen, které symbolizovalo demokratické roky, konečně dočkaly pohřbu svých blízkých.

Pocity neukončenosti a nespravedlnosti si ostatně odnesou i diváci Očitého svědka. Po zhlédnutí představení v útrobách mysli rezonují ještě dlouho. Vrací na pořad dne aktuálně ne úplně populární otázky lidskosti, ceny životů lidí jiné národnosti nebo vyznání a váhu vlastního svědomí.

Na dokumentární rekonstrukci poválečného masakru na Švédských šancích se podílely bezmála čtyři desítky herců. Jaké je představení Očitý svědek? Poslechněte si celou recenzi.

Spustit audio