Hudební řeka Lenky Dusilové: Toužím po hlasu zvenčí, který naruší mé návyky

19. květen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Lenka Dusilová

„Z jedné strany jsem měla Laurie Anderson, z druhé strany Dead Can Dance,“ vzpomíná Lenka Dusilová na hudbu, která na ni měla vliv před lety a drží se jí dodnes. V Modelářích dojde přirozeně řeč i na její vlastní hudbu – album Řeka, které vydala loni a které znovu pojala velmi osobně, se zatím nedočkalo adekvátního koncertního uvedení do světa. „Možná bychom měli víc hrát a méně mluvit,“ říká v nadsázce v reakci na to, kolik věcí jí pandemická izolace znemožnila.

„Od patnácti jsem na cestách,“ vzpomíná Lenka Dusilová na všechny své hudební anabáze – které začaly už doma, v bytě v Karlových Varech, kde se svým způsobem izolovala před šedivým okolním světem. Přes kapelu Pusa, která jí dala dodnes držící, a už dlouho zavádějící nálepku „rockové zpěvačky“, se dostala k současnému, všestranně hledačskému výrazu – ať už se bavíme o struktuře písniček, anebo zálibě v hledání nových možností instrumentace. Tvůrčí setkání s Ivou Bittovou a Monikou Načevou tak bylo logickým vyústěním toho, oč se poslední roky sama snaží.

Čtěte také

A součástí tohoto snažení je i spolupráce se stále novými a novými hudebníky. „Vybírám si lidi, od kterých se mohu něco naučit, kteří mě posunou.“ Na aktuální desku přispěl výraznou měrou Aid Kid, ale i přísný producentský dozor Petra Ostrouchova. Častým aktuálním spolupracovníkem je i VJ Aeldryn – a právě s ním vystoupí ve středu 26. května v pražském Paláci Akropolis.

Jak vzpomíná na rodné Karlovy Vary a dokázala by si představit, že by se dnes přestěhovala do Sudet? Lenka Dusilová tentokrát v roli průvodkyně hudbou, ale i místy, která pro ni a její tvorbu hodně znamenají.

Spustit audio

Související