Jak přežít nevyžádané rady čerstvým rodičům? Braňte se pocitům selhání, radí nový magazín Houpačky

24. duben 2019

Rodiče malých i odrostlejších dětí jsou často terčem dobře míněných rad přátel, rodičů, prarodičů i běžných lidí na ulici. Určitě to znáte. Oni je sice myslí dobře, ale nám nepřijdou vhod. Jak na rodiče nevyžádané rady působí a co s nimi dělat? O svých pocitech a tipech na zpracování dobrých rad do života v novém magazínu Houpačky s Martinou Poliakovou debatovaly Tereza Liepoldová, která je v druhém trimestru těhotenství, a matka pětiměsíčního Edy Marie Lukáčová.

S lehkou nadsázkou bychom mohli říct, že zaručených rad na téma rodičovství je víc než matek i otců dohromady. Každé dítě je ale jiné a žádná rada nefunguje stoprocentně. Z nevyžádaných nebo mylných rad pak plynou problémy, nedorozumění v rodině i mezi přáteli nebo velmi časté pocity selhání z toho, jak se konkrétní matce nebo otci nedaří zvládat situace, které pro jiné nejsou problém.

„Když byl Eda ještě malý a hodně plakal v metru, začala jsem ho kojit, abych ho tam uklidnila. Paní, která seděla naproti mě, se začala strašně ošívat a mít poznámky typu: ‚No, to snad není možný.‘ Já jsem se nahrbila, podívala se na ni a řekla: ‚A co není možný jako, kojit to dítě?‘ A ona se mě lekla a ztichla. Myslím si, že to lidi dělají proto, že mají pocit převahy, ale je potřeba jim dát najevo, že tomu tak není,“ popisuje typickou zkušenost mladé matky Marie Lukáčová.

Vhodně vyřčené rady mohou v nouzi pomoci, ale ty špatně artikulované, většinou z pozice absolutizující zkušenosti, mohou dost ublížit. Zvláště pokud se matkou nebo otcem právě stáváte a nemáte připravenou zásobu protiargumentů a vlastních zkušeností ke své obraně. Své o tom ví nejen pracující matka pětiměsíčního syna Marie, ale i Tereza, která nyní řeší výběr porodnice. Ta má i svůj návod na vyrovnání se situací, kdy se druhá strana začne pokoušet zvrátit její rozhodnutí.

Děti

„Většinou záleží na tom, jakým způsobem mi to ta druhá žena předá. Ve chvíli, kdy přijde a řekne ‚Hele, je to na tobě, ale já si myslím, že rodit na porodním sále, kde jsou dvě porodní křesla vedle sebe, není dobrý, protože by mě to traumatizovalo, ale chápu ženy, které to oceňují‘, tak se mi daleko líp rozhoduje, protože to beru jako zkušenost, kterou si mám integrovat do svého systému myšlení. Ale ve chvíli, kdy přijde direktivní rada ‚Tohle za žádnou cenu nedělej‘, tak mám tendenci se zabejčit a vlastně to ke mně vůbec nedorazí,“ popisuje Tereza svůj rozhodovací proces.

Marie i Tereza se shodují, že pocit, že mohou radit druhým, v lidech způsobuje buď jejich vlastní intenzivně prožitá zkušenost, nebo také přesvědčení o vlastní moci a nadřazeném postavení. Rada ale není příkaz a můžeš ji odmítnout, i když zkušenost zatím nemáš, tvrdí obě.

Jak se vyrovnávat s radami z okolí, vzít si z nich to dobré a nebýt příliš nervózní z toho, když se vaše dítě chová jinak, než je to podle představ vašich blízkých běžné? Nejen o tom debatovala Martina Poliaková s Terezou Liepoldovou a Marií Lukáčovou v prvním díle magazínu pro aktivní rodiče Houpačky. Poslechněte si celý záznam.

autor: Martina Poliaková
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka