Jaký sex je přirozený? Museum of Sex nešokuje, ukazuje sexualitu v její různosti

20. duben 2018

Newyorská Pátá avenue je trochu jako pražská Pařížská, kdyby se protáhla přes Staromák a Václavák a místo Vinohradské dál až do Strašnic. Butiky s luxusními značkami v centru začíná, pokračuje turistickým kýčem, fastfoody a obchody módních řetězců do klidnější atmosféry jednotlivých čtvrtí. Právě tady narazíte na Museum of Sex. Instituci, která sex nespojuje s bizárem, fetiši a tabu, definuje ho jako přirozenost a zajímají ji jeho kulturní souvislosti.

„Sex je i dnes pořád předmětem cenzury, chceme proto pomoct k otevřené diskusi. Pomáháme široké veřejnosti, aby se nebála o sexualitě přemýšlet a mluvit,“ popisuje kurátorka a vizuální umělkyně Lissa Rivera. „Chceme, aby si lidé uvědomili, že se dotýká řady oblastí našeho života a může otevřít mnoho zajímavých konverzací a úvah.“

Zdejší výstavy kombinují pohled předních světových biologů, historiků i umělců zastoupených ve špičkových světových muzeích. V přízemí muzea je dlouhodobá výstava o sexuálním životě zvířat, která podrývá stereotypy o tom, co je přirozené a co ne. Dozvíte se třeba, že u řady zvířecích druhů je vedle heterosexuality běžné i homosexuální chování, autoerotika nebo skupinový sex. Že se zvířata věnují sexu nejen pro rozmnožování, ale i pro potěšení, a že některé druhy mění během svého života svůj gender. O patro výš vstupujeme do výstavy Female Gaze, která přibližuje ženský pohled na lidské tělo, gender a sexualitu fotkami, videi, obrazy a sochami od pětadvaceti mladých autorek z celého světa.

S kurátorkou Lissou Riverou pak máme klid na rozhovor v malé kanceláři nad galerií, do které přes okno proniká ruch New Yorku. Kromě kurátorské práce v MoSEX jsme mluvili i o Lissině vlastní umělecké tvorbě.

Jak těžké bylo založit Museum of Sex?

Bylo to poměrně náročné. Náš zakladatel Daniel Gluck si uvědomil, že na světě neexistuje žádná instituce, která by brala sex skutečně vážně. Proto se rozhodl muzeum otevřít a musel přitom překonat řadu překážek. Bylo to poté, co byl starostou New Yorku Rudy Giuliani. Ten podle svých slov „vyčistil město“ tím, že zavřel v centru všechny podniky spojené se sexem. Prosadil řadu zákonů o omezeních v konkrétních zónách města. Proměnil Time Square z místa, na kterém byl velmi živý sexuální průmysl, do jeho současné, velmi korporátní podoby. Muzeum otevřelo jen pár let poté a setkalo se se silným odporem. Došlo k nedorozuměním o tom, čemu má muzeum sloužit a co se v něm má odehrávat. Na druhou stranu byla jeho myšlenka podporovaná řadou lidí, kteří do té doby nebyli slyšet, lidé, kteří mají svůj vlastní přístup k sexualitě, odlišný od většinového. Sexualita je součástí života každého z nás, i těch, kdo se cítí asexuálně. Díky tomu jsme měli velkou podporu od mnoha lidí a i přes odpor ze strany státních institucí se nám podařilo otevřít a udržet se.

Na jaké překážky jste konkrétně naráželi?

Až do nedávna jsme měli zakázanou reklamu. Když nemůžete vysvětlovat, co a proč děláte, dochází k různým nedorozuměním a mylným představám. Zvlášť pokud jde o sex, který je velmi citlivým tématem, řada lidí se stydí o tom diskutovat nebo se na něco otevřeně zeptat. Málokdo skutečně jde a sám se přesvědčí, jestli je něco, co slyšel, vážně pravda. Stále je pro nás velkou výzvou vysvětlovat, proč a jak sestavujeme naše výstavy, že naším záměrem není šokovat. Díky tomu, že teď smíme mít reklamu, je to trochu lepší. Více se o nás mluví v médiích a o tom, co děláme, se dozvídá širší veřejnost.

Zákaz reklam na muzeum sexu mi přijde zvláštní ve světě, ve kterém jsme erotickým napětím v reklamách na nejrůznější produkty obklopováni na každém kroku. Proč se sex stává pro reklamu tabu ve chvíli, kdy neprodává něco jiného?

Vztah lidí k sexualitě je silně svázaný s motivy, jako je stud a kontrola. Ten, kdo je u moci, vždy nastavuje pravidla toho, co je v oblasti vyjadřování sexuality ve společnosti přijatelné. Myslím si, že nejsilnějšími entitami ve Spojených státech jsou velké korporace, které používají sexualitu a touhu jako formu k manipulaci lidí prostřednictvím reklam. V téhle podobě vidíme sex ve veřejném prostoru nejčastěji. Je to nástroj v rukách mocných, který nechtějí pustit. Protože pro běžné lidi je sex v konverzaci tabu, reklamy jsou hlavním kanálem, kterým informace o něm vstřebávají. A to upevňuje moc zadavatelů reklamy nad touto oblastí.

Velká část programu Museum of Sex se zabývá tématem sexuality v umění. Věnujete se ale také vědě, konkrétně biologii. Proč jste se rozhodli prodloužit výstavu o sexualitu zvířat?

Tahle výstava je podle nás zásadní, běží už několik let. A zvažujeme, že z ní uděláme stálou výstavu. Prezentuje různá sexuální chování v přírodě a ukazuje, jak k sexu přistupují lidé. Jak se ho rozhodli organizovat, regulovat a kontrolovat informace, které se o něm šíři. Často vidíme, že se pak lidé zpětně snaží svoje výklady sexu aplikovat na zvířata a říkat, že něco je, nebo není přirozené, i když to neodpovídá skutečnosti. Typickým příkladem je například lidský konstrukt, že sex je v přírodě určený jen k rozmnožování. Na výstavě Sexlife of Animals můžete vidět celé spektrum přirozeného sexu, který se neděje kvůli reprodukci, ale pro potěšení a z dalších důvodů. Vidíme sex, který upevňuje rodinu, sex mezi zvířaty stejného pohlaví, který nastavuje a pomáhá udržovat hierarchii v komunitách.

Jsou příklady zvířat, která během svého života mění gender, některá zvířata si ukusují genitálie, aby tím ovlivnila své pohlaví. Zvířata masturbují, vytváří si vlastní sexuální pomůcky a mnoho dalšího. Existuje prostě velmi široká paleta sexuálního chování zvířat, které není běžně prezentované v populárních dokumentech jako National Geographic nebo v disneyovkách o zvířecích hrdinech. Byli bychom rádi, kdyby tahle výstava lidem pomohla cítit se blíž k přírodě. Aby je neznepokojovalo, že sexuální chování není tak snadné definovat a zaškatulkovat. A že pokud mají postoje a cítění, které neodpovídají běžné heterosexuální monogamní normě, není to o nic méně přirozené než chování jiných lidí.

Další výstava, která výrazně rezonuje ve světových médiích, je Female Gaze. Proč je podle tebe důležité ukázat ženský pohled na gender a sexualitu?

Mít tuhle výstavu v Museum of Sex je podle mě zásadní. Spousta materiálu, který se týká sexu, automaticky předpokládá mužské publikum. Vzniká pro mužské oko, jako by ženy sex nezajímal. Chceme dát prostor jiným hlasům a dát ženám příležitost ukázat, že i ony přemýšlí a sní o sexu. Že i ony mají své vlastní sexuální touhy a fetiše. Dáváme jim možnost vyjádřit se k sexu jako takovému i k historii sexuality, ať už v pozitivním, nebo negativním smyslu.

Je ženský pohled na sex specifický? Jak začal projekt Beautiful Boy, kterému se Lissa Rivera věnuje poslední čtyři roky se svým partnerem a múzou BJ? Jak lidé reagují na to, že jako žena fotí svého partnera ve feminní stylizaci? Poslechněte si celý rozhovor.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.