Je to oslava života, popisuje dokument o paliativní péči Jednotka intenzivního života režisérka Adéla Komrzý

2. září 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Z dokumentu Jednotka intenzivního života

Tématem nového dokumentu Jednotka intenzivního života je paliativní péče. Celá řada lidí zažila loučení se svými nejbližšími. Často ale poslední chvíle neproběhly důstojně a podle představ celé rodiny. To byla i osobní zkušenost dokumentaristky Adély Komrzý. Více než na kritiku systému se ale rozhodla zaměřit na pozitivní případy.

V Česku je kolem 200 nemocnic, ale jen 30 poskytuje nějaký typ paliativní péče a pouze 10 má paliativní tým. To je podle dokumentaristky málo. „Přála bych si, aby vznikl nějaký společenský tlak a paliativní péče se dostala snad do všech nemocnic,“ říká.

Impulzem k natočení filmu byla osobní zkušenost. „V nemocnici mi odcházel blízký člověk a my jsme si nesli takovou hodně negativní zkušenost. Nikdo nevěděl, co se děje. Ze strany lékařů nebyla správně komunikovaná péče nebo i konec péče a najednou tady ten člověk nebyl a nikdo na to nebyl pořádně připravený.“

Komrzý začala zjišťovat, že tato zkušenost není ojedinělá. Podobné příběhy se v jejím okolí opakovaly. „Říkala jsem si, jak je možné, že když v Česku v nemocnicích odchází 60–70 % lidí, tak jak je možné, že pro to nejsou vytvořené důstojnější podmínky.“

Postupem času narazila na Kateřinu Rusinovou a Ondřeje Kopeckého, kteří se právě začali věnovat paliativní péči. Jejich cílem bylo zavést tento druh péče do nemocnic.

Čtěte také

„Začínala jsem jako lékař intenzivista, úplně na druhém pólu u technologicky excelentní a špičkové medicíny. Všichni moji pacienti byli na přístroji. Poslední léta mi ale chyběla lidská stránka medicíny. Viděla jsem, že zůstává neřešená spousta potřeb nutných pro člověka, jemuž závažná nemoc vstoupí do jeho života,“ říká lékařka Kateřina Rusinová.

Z filmu je patrné, že lidé často netuší, co přesně paliativní péče znamená. „Paliativní týmy jsou tady proto, aby když člověk žije s nějakou těžkou nemocí, jeho život pořád stál za to, i když bude třeba už jen krátký,“ popisuje své povolání Ondřej Kopecký.

Pusťte si rozhovor a dozvíte se, proč je na lékaře upnutá větší pozornost než na pacienty, jak probíhalo samotné natáčení, co se nakonec ukázalo ve filmu jako podstatné a proč se k tématu hodí, že je dokument laděný do pastelových barev.

Spustit audio