Smrt čeká na každého a může přijít kdykoliv. Proč se jí bojíme a jak přijmout vlastní konečnost?

Smrt - truchlení - smutek
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Smrt - truchlení - smutek

Matka Alana Lowena dala svého syna do katolického sirotčince, když mu byly 4 roky. Zkušenost to prý byla otřesná, sestry byly velmi přísné, až kruté. Jeho těžká životní cesta mu ale pomáhá v jeho práci. Vystudoval psychologii na univerzitách v Londýně a Oxfordu. Osm let žil v ašramu a byl žákem duchovního učitele Osha Rajneeshe. Pořádá sebepoznávací a seberozvojové workshopy, v jednom z nich se věnuje smrti.

Proč se bojíme smrti?

Myslím, že v naší kultuře je mnoho strachu ze smrti, protože je zaměřena na vlastnictví, lpění na věcech. Jsme konzumní společnost a pořád chceme něco získávat a chceme toho víc a víc. Nevšimli jsme si, že jsme během neustálého usilování o nové věci ztratili schopnost se jich vzdávat. A vzdát se života je to nejtěžší. Strach ze smrti se stal normálním, je to norma, protože společnost neučí, jak se máme něčeho vzdát. Do jisté míry je nevyhnutelné vyrůstat se strachem.

Alan Lowen

Prvních 9 měsíců života jsme v lůně matky a máme úplně vše, co potřebujeme. A jednoho apokalyptického dne jsme z tohoto ráje vyhnáni. Je to první zkušenost se strachem ze ztráty domova, ve kterém jsme byli tak šťastni. Tedy pokud nezažívá matka během těhotenství potíže, pak tolik šťastni nejsme. Přijde den, kdy ztratíme jednotu s vesmírem, ve kterém jsme strávili 9 měsíců, pupeční šňůra se přetrhne. Matka už není naším domovem, ale někým druhým. Jsme na ní životně závislí. Nejdůležitější je náš vztah s maminkou, kolik důvěry v ni máme a kolik času jsme odkázáni sami na sebe. Matka s námi nemůže být neustále. Proto zažijeme opuštění, strach z něj je prapůvodní. A když se podíváte do strachu hlouběji, najdete strach ze smrti. Není tu nikdo, kdo by se o mě postaral, můj život je v nebezpečí.

Měli bychom o smrti mluvit v rodinách, školách a s přáteli?

Je pravda, že se smrt už dlouhou dobu zametá pod koberec. Zhoršují to média zobrazením smrti. Trivializují ji. Na smrti nezáleží, v počítačových hrách umírají postavy po tisících. Nevadí to, je to přece jenom hra. Trivializace smrti v médiích jde ruku v ruce se strachem ze skutečné smrti. Když na tom nezáleží, tak se přece nemusím bát. Málokdo pokládá smrt za to nejvýznamnější, co se mu v životě po narození stane.

Smrt by měla být respektována, dříve tomu tak bylo. Když se podíváme na tradiční kultury po celém světě, tak smrt pod koberec nezametají. Naopak, uctívají ji a oslavují. Smutek a úcta se stanou součástí oslavy, duchovní oslavy.

Zbytek rozhovoru uslyšíte v záznamu pořadu, poslechnout si ho můžete také v anglickém originálu.

Spustit audio

Související