Karanténa Zuzany Fuksové VII: Neverland za barákem a hurá do školky!
22. 4. 2020, Brno. Od víkendu jsme z chaty doma. Postavili jsme za pomoci příbuzných a sousedů trampolínu, takže za barákem je malý Neverland, akorát bez pedofilie. Už částečně promořujeme, jak se teď s oblibou říká, takže zveme kamarádky a jejich děti ke konzumaci pizzy u skákadla. Všichni sousedé jsou doma, takže dění komentují – jak hodnotím letošní tulipány, čajové růže a tak dále. Prostě problémy prvního světa.
Izolace už se propisuje – kamarádka mi píše, že už díky osamění myslí na Prymulu jako na objekt touhy. Mě zaujal řidič spediční služby, protože použil trpný rod ve větě: mně bylo řečeno, že vám to mám dovézt dopoledne. V chodbě domu se vrší různé zahradní nábytky, které střídavě nakupujeme se sousedkou. Na internetu píšou, že o 660 % vzrostl prodej šátků, šál a papučí. Já myslím, že i květináčů, grilů a dalších zahradních „bazmeků“. Jsem docela ve stresu, protože mi práce padá na hlavu a únava s dcerou stoupá – a to je hodná a nemusím se s ní učit. Jen vyžaduje přirozeně pozornost, kterou během práce vypínám videi s králíčky a kočičkami, pak se cítím provinile, že po vzoru Montessori nestavíme hrad z písku nebo nedáváme do jedné mističky čočku a do druhé fazole.
Volám do školky, kdy už otevřou. Školka je soukromá a město už její otevření povolilo. Ředitelka školkové franšízy, schopná to žena, nedávno porodila a musí toho mít taky plné brejle. Její zástupkyně se omlouvá, že pracují na metodice, aby vyhověli požadavkům ministerstva školství. Procházky budou probíhat po zahrádce nebo po polích, píše se v ní. Naštěstí děcka vevnitř školky roušky nosit nebudou, jen se zvětší vzdálenosti při spaní a obídcích, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Paním učitelkám je všem okolo pětadvaceti, tak si čistím svědomí. Podepisuju potvrzení, že jsme se podle mého svědomí nesetkali s virem, a jdu obstarat dětské roušky – jednu na dopoledne, jednu na odpoledne. Nikdy jsem nebyla tak vděčná za služby – ať už za kadeřnici, které píšu tklivý mail, nebo za školku. Dneska mám hlídání a jdu si dát víno. Jsem na sebe hrdá – na zpravodajství jsem čučela posledně dopoledne. Oční stíny pomazané po celé posteli a banán rozšlapaný na podlaze vyčistím až zítra, sorry not sorry.
Středobodem pobytu Zuzany v Brně je teď zjevně zahrada (s novou trampolínou). Má práce nad hlavu a výčitky, že nemá čas na dceru. Poslechněte si další díl deníku z karantény!
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
