Kde se bere boj za křesťanské hodnoty a kdo za ním stojí?

„Je to celá řada politik morality nebo veřejných mravů, která má většinou velmi silnou symbolickou hodnotu, ale téměř nulovou praktickou hodnotu. Jako je tomu například v případě uzákonění, že manželství je svazek muže a ženy,“ popisuje Zora Hesová fenomény, které jsou spojeny s vlnou konzervativního křesťanského aktivismu. K té by se dala jistě připočíst i vyhrocená diskuse o ratifikaci Istanbulské smlouvy, která probíhá v posledních měsících i v České republice. I to je ostatně fenomén, který už rozštěpil společnost v Rumunsku nebo Chorvatsku a teď došel k nám.  

Zora Hesová z Ústavu politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy|foto: Zora Hesová

Zora Hesová vysvětluje, jak došlo k tomu, že s křesťanstvím začala operovat i celá řada agnostických politiků nebo lidí, kteří nejsou aktivní věřící: „Tenhle postoj je opravdu spíše kulturní. V polovině nultých let začal být pravicovými aktivisty a politiky vnímán náboženský rozdíl především jako rozdíl kulturní. Muslimům začala být připisována odlišná kulturní esence, která je velmi odlišuje od nás. Tato kulturní diference, která byla uplatněná na muslimy, se teď přenáší i do našich společností, kde vytváří rozdíl mezi národními konzervativními patrioty na jedné straně a liberály, kosmopolity a těmi, kteří neberou národ a jeho tradice vážně, na druhé straně.“

Vojáky této kulturní války pak může být ledaskdo, nejen věřící křesťané. Zora Hesová mluví o konzervativní občanské společnosti, která je mezinárodně propojená a pokouší se na sebe ve veřejném prostoru upozornit podobnými tématy. Církve se k této agendě často přidávají, ale ne nutně a vždycky. Není výjimkou, že podobná témata nejdříve nastolují právě populističtí politici.