Klášter nesmí být skanzen. Pražští dominikáni chtějí otevřeností čelit gentrifikaci i „turistickému Disneylandu“

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Klášter dominikánů v Praze na Starém Městě

„Nechceme, aby se Pražané cítili jako cizinci ve vlastním městě,“ říká dominikán Benedikt Tomáš Mohelník žijící v klášteře při kostele sv. Jiljí na Starém Městě. Proto mniši otevírají klášter veřejnosti a chtějí být záminkou, proč se vydat do turismem přeplněného centra hlavního města. A věří, že klášter může mít léčivé účinky na město i na lidi bez ohledu na vyznání.

Pražský dominikánský klášter při kostele sv. Jiljí se nachází v samém centru Starého Města. Když se k němu chcete dostat, musíte se prodrat davy turistů, které proudí rušnými ulicemi ke Staroměstskému náměstí nebo opačným směrem k Pražskému hradu. O to silnější je náhlý klid, když do klášterního komplexu člověk vejde. Klid a překvapení. Oproti očekáváním totiž nevejdete do historické fortny, ale čeká na vás moderní interiér se schodištěm od architekta Josefa Pleskota.

Podobně nečekané jsou obrazy a sochy současných umělců mísící se s barokními malbami v refektáři, někdejší společné jídelně mnichů, která díky malému pódiu slouží například ke koncertům nebo přednáškám. Zde se setkávám s knězem Benediktem Tomášem Mohelníkem, někdejším provinciálem České dominikánské provincie, proděkanem na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy a hlavně iniciátorem projektu obnovy dominikánského kláštera a také platformy Dominikánská 8, snažící se klášterní zdi otevřít veřejnosti a dostat do nich kulturní a vzdělávací akce. Mluvili jsme spolu o kontemplaci uprostřed turistické Prahy, otevírání klášterních prostor, budoucnosti řádu dominikánů i o jeho eseji Léčivé účinky klášterů ve městech, kterou napsal pro knihu Ke stolu!, v níž se devatenáct osobností zamýšlí nad možným rozvojem Prahy a života v ní.

Benedikt Tomáš Mohelník OP

Ve své eseji v knize Ke stolu! píšete o léčivých účincích klášterů ve městě. Jaké to jsou?

Je to určitá metafora. Kláštery ve městech vždy byly místem modlitby, soustředění, hledání nějaké jiné dimenze, než je horizontální každodennost. V tomto je klášter vždy stejně léčivý, stává se oázou spočinutí. Nelze říct, že je současné město nemocné, ale může mít i svoje neduhy. V Praze jako v dalších historických centrech jsme svědky fenoménu vybydlování. Hrubý a komerční turismus nesmírně městu škodí. Stává se jakýmsi turistickým Disneylandem.

A pokud jako u nás na Starém Městě zůstává klášter s komunitou, tak mniši zůstávají jako jedni z mála obyvatel, kteří v centru měst opravdu bydlí a vedou svůj obyčejný každodenní život. A to je něco, co město potřebuje. V tom vidím jeden z léčivých aspektů klášterů. Žijí v nich obyvatelé, kteří vytrvávají a přes všechny negativní věci dál v historickém centru bydlí. Tím se zachovává historická kontinuita a vlastně přirozenost města. Když se domy určené k bydlení, kde mají být rodiny a hrát si děti, proměňují v krátkodobé ubytovny, tak to je něco, co městu nesmírně škodí a je třeba vyléčit.

Poloha dominikánského kláštera sv. Jiljí v centru Starého Města představuje pro činnost řádu velkou výzvu

Aktuálně váš klášter otevíráte veřejnosti, aby nebyl jen skanzenem nebo muzeem starých dob. Proč?

Snažíme se, aby náš klášter byl otevřeným místem. Přemýšlíme o tom, jak pomoct lidem bydlícím v Praze, aby měli důvod přijít na Staré Město. Protože se převálcováni turistickým davem cítí jako cizinci ve vlastním městě. Další rovinou je, jak zacházíme s budovou kláštera. Chceme, aby zachoval historickou hodnotu, ale zároveň byl současný. Na jeho obnově spolupracujeme s architektem Josefem Pleskotem. Nesnažíme se vytvářet nějaké pseudobarokní tvary, ale řešíme to současně. Klášter tak pokračuje ve svém životě.

Druhá věc jsou aktivity. Naše platforma Dominikánská 8 nabízí povětšinou přednášky a debaty, kde se snažíme mluvit o tématech, která jsou zajímavá nejen pro nás, ale i obecně pro kohokoliv, kdo se zajímá o svět kolem. Stejně tak už dnes se u nás může kdokoliv ubytovat v několika pokojích, které nabízíme. Obě aktivity chceme do budoucna rozšiřovat.

Může mít klášter v centru města význam i pro nevěřícího člověka? Kde vidí Mohelník budoucnost dominikánů a jak moc je důležité, aby klášter byl živým místem odpovídajícím na potřeby současných lidí? Pusťte si celý rozhovor.

Benedikt Tomáš Mohelník vstoupil v roce 1989 do dominikánského řádu, roku 1995 byl vysvěcen na kněze. Studoval na Teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a postgraduální studium absolvoval na Teologické fakultě Université de Fribourg ve Švýcarsku (1999–2006), kde byl také asistentem na Katedře dogmatické teologie (2003–2006). V letech 2006–2018 byl provinciálem České dominikánské provincie. V současné době je odborným asistentem a proděkanem na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Je iniciátorem platformy Dominikánská 8, zaměřené na kulturní a vzdělávací aktivity při pražském dominikánském klášteře. Stál u zrodu projektu obnovy pražského kláštera dominikánů a na její realizaci se nadále aktivně podílí.