Korejská hraná verze anime Jin-Roh: Vlk se nažral, ale Karkulka zůstala celá

Právě otázka lidskosti stojí v centru Jin-Roha, který byl nakonec natočený jako velice pomalé, subtilní a realistické anime v roce 1999. Děj se odehrává v alternativních padesátých letech, kdy se Japonsko ocitlo pod nadvládou nacistického Německa. Člen Kerberů Fuse nedokáže zabít mladou teroristku, která před jeho očima odpálí bombu na svém těle a spáchá sebevraždu. Jeho čin je v jednotce chápán jako slabost a Kazuki je poslán zpátky do tréninkového centra. Náhodou se seznámí se sestrou zabité teroristky a vytvoří se mezi nimi zvláštní pouto.

Z filmu Jin-Roh z roku 1999|foto: Bandai Visual Company

Ošiiho film je hlavně chmurná náladovka o společnosti ovládané militaristickou ideologií, ze které se pomalu vytrácí veškerý soucit a lidé se mění ve stádo vlků. Odehrává se ve světě, kde se vypráví jiná verze pohádky o Červené karkulce – taková, ve které vlk nakonec Karkulku sežere. A tomu odpovídá i nečekaný zdrcující závěr filmu.

Ošii snímkem kritizoval poměry v japonské poválečné společnosti. Jaký byl záměr tvůrců nového hraného jihokorejského remaku, ale tak úplně jasné není. Film s názvem Illang: The Wolf Brigade natočil jeden z nejtalentovanějších korejských filmařů, Kim Jee-Woon, v jehož filmografii najdeme například vynikající thriller Viděl jsem ďábla, western Hodný, zlý a divný nebo wrestlingovou komedii Rány pod pás. Film produkovala korejská pobočka studia Warner Bros. a investovala do něj na korejský film nadstandardní částku 20 milionů dolarů. Díky tomu jsme se dočkali vizuální podívané, která je místy opravdu uhrančivá. Zároveň se ale z filmu vytratilo nejen výhružně rozvážné tempo Ošiiho filmu, ale i jeho antiautoritářské poselství.

Děj Illangu se odehrává v budoucnosti, kdy zostřující se mezinárodní situace přinutila Jižní Koreu, aby začala jednat se Severní Koreou o sjednocení obou států. Společnost to uvrhlo do stavu naprostého chaosu, který se snaží uvést do pořádku právě ozbrojená maskovaná Vlčí brigáda – a dělá to především pomocí rotačních kulometů. Ve výsledku je ale politické pozadí filmu celkem lhostejné. Kimovo dílo funguje spíš jako konvenční konspirační thriller, kde proti sobě různé frakce mocenských struktur vzájemně kují pikle, a je celkem jedno, jakých politických cílů chce který tábor dosáhnout. Spíš než na člena vlčí brigády, který „selhal“ tím, že projevil soucit, se příběh soustředí na starší sestru mrtvé teroristky, která není tak docela tím, kým se zdá být. Místo neproniknutelného smutku člověka, který bezmocně pozoruje svou vlastní proměnu v bestii, je ale příběh postavený spíš jako nešťastná love story ve stylu „hvězdy (a represivní složky totalitního státu) nám nepřály“.

Přes poměrně plytký scénář se ale Kimovi podařilo z filmu udělat alespoň vizuálně působivé dílo. Film utopený v šerosvitu působí jako uhrančivá dystopie. Fanoušci military sci-fi si tu navíc užijí víc scén s futuristickými brněními než ve všech předchozích filmech ze série Kerberos. Nezapomenutelná a vrcholná je hlavně scéna, kde se skupina vojáků snaží zneškodnit jednoho obrněného příslušníka Vlčích brigád pomocí hodně nabušeného, ale přesto fatálně nedostatečného arzenálu.

Vzpomínat u filmu Illang na Jin-Roha se opravdu nevyplatí, protože to vzbuzuje jen roztrpčenost. Je to nevybalancovaný film, kde vynikající režisér neměl příliš pevnou oporu ve scénáři. Vlk se nažral, ale Karkulka zůstala celá.