Koupit si byt v paneláku? Může mít neuvěřitelnou kvalitu, říkají architekti Neuhäusl a Hunal
David Neuhäusl a Matěj Hunal jsou architekti, kteří o všem hodně přemýšlejí, ať už dělají trendy bistro, rekonstrukci bytu v paneláku nebo rodinný dům. „Důležitá je čistota myšlenky,“ říká Hunal. Jejich interiéry znají návštěvníci bistra KRO Kitchen v Praze na Vinohradech nebo nového bistra An na Hradčanské. „Šéfkuchaři jsou nejlepší klienti,“ myslí si architekt David Neuhäusel. Proč? I to vysvětluje v rozhovoru.
Jejich studio NEUHĀUSL HUNAL se věnuje i rekonstrukcím panelákových bytů. V Bourání mluvíme o konkrétních projektech i obecně – je dobrý nápad koupit si byt v paneláku? „Může mít neuvěřitelnou kvalitu,“ říká Neuhäusl. S architekty jsme se vypravili také na návštěvu rodinného domu, který právě dokončují. Je vůbec na rodinný dům potřeba architekt? A jak a pro koho vznikl dům s můstkem v Doubravčicích?
Řeč byla i o pracovních podmínkách začínajících architektů – David totiž před pár lety napsal úvahu o tom, proč mají mladí architekti nízký plat a teď sám dává kolegům práci. Jak se jeho pohled změnil? NEUHĀUSL HUNAL se prý snaží nabízet nejlepší možné podmínky, nejen finanční. „Chceme, aby lidem práce u nás byla příjemná,“ shodují se. „Představa, že my jezdíme kabrioletem a stavíme si rodinné domy a u nás pracují lidi za sto korun na hodinu, to nám přijde absolutně nemorální a neetické.“
Na závěr jsme probrali také takzvaný veřejný development, o němž Neuhäusl píše disertaci. Co všechno mohou dělat města a obce, aby u nich vznikala dobrá výstavba ve veřejném zájmu? „Nesmí rezignovat na svoji roli správce a někoho, kdo pečuje o veřejný zájem a definuje ho,“ říká David.
Mohou obce a města pomoct vyřešit krizi bydlení? Jakým způsobem? Jak se architekti seznámili? A kdo je „sluníčko“ ateliéru NEUHĀUSL HUNAL? I to uslyšíte v novém Bourání!
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
