Kuchař Zdeněk Pohlreich: Je důležité snažit se být mladý v hlavě. Nepustit toho dědka moc dovnitř

V roce 1989 emigroval nejdříve do Holandska a poté do Austrálie. „Když jsem odjížděl, tak jsem to řekl jenom jednomu kamarádovi a bráchovi. Bylo to velice tajné. Ještě než jsem odjel do Austrálie, tak jsme se s mámou krátce potkali. Ta to viděla tak, že to není dobrý nápad. Ale já byl rozhodnutý a umanutý,“ popisuje.

Bavili jsme se i o stárnutí. Jak se s ním vyrovnává? „Říkám, že je důležité toho dědka nepustit dovnitř. Že je hrozně důležité, aby si se snažil být trošku mladý v hlavě, udržovat si nějaký přehled. Myslím si, že začneš chátrat v momentě, kdy přestaneš dbát o svůj zevnějšek. To si myslím, že už je to s tebou fakt blbé. Musíš být ještě furt schopný se na sebe podívat do zrcadla.“

Čtěte také

Pohlreich na natáčení Ano, šéfe!: Je to psychologická hra

A kdy naposledy brečel? „Kdybych ti to měl přiblížit, tak když jsem se rozváděl a musel jsem svému klukovi říct, že už s ním nebudu dál bydlet. Tak to byl pro mě jeden z nejpříšernějších okamžiků.“ Sám navíc pochází z neúplné rodiny. Vnímal tam nějakou paralelu? „Vůbec jsem to nevztahoval ke svému dětství. Mě jenom hrozně mrzelo, že někdo, koho miluješ celým svým srdcem, najednou nebude dennodenní součástí tvého života,“ popisuje. „Synovi říkám, že ho mám rád, pravidelně. On mi to říká taky,“ dodává.

Po čem podle Zdeňka touží všichni kuchaři? Kdo u nás umí nejzábavněji vařit? Viděl někdy brečet svého tátu? Proč je podle něj důležité naučit se odmítat peníze i příležitosti? A hledá v životě balanc? Odpovědi uslyšíte v novém díle Pochlap se.