Kuchaři na expedici...

V Praze, kde bude zhruba polovina všech českých projekcí, zabere Febiofest všech deset sálů Slovanského domu, oba sály Městské knihovny a Ponrepo s Hlavní poštou k tomu. Největší kino tradičně patří Novinkám světové tvorby. Mezi distribučními předpremiérami jsou letos například Samuraj Takeši Kitana, koprodukční Král zlodějů Ivana Fíly nebo Ztraceno v překladu od Sofie Coppolové. Vyplatí se ale dát přednost titulům, které u nás už později k vidění nebudou. Dříve uváděná sekce Novinky české hrané tvorby byla už dříve zrušena, protože by byla zbytečná, naopak od loňského roku funguje na Febiofestu kino Evropských novinek, letos zaměřené hlavně na mladé tvůrce. Trochu to souvisí i s tím, že tým Febiofestu se během několika let omladil. Více v rozhovoru s Terezou Brdečkovou, hlavní dramaturgyní festivalu, jinak také spisovatelkou a filmovou kritičkou.

Samuraj

Tradičním opěrným bodem Febiofestu jsou v rámci národních přehlídek retrospektivy. Zahájit svou přehlídku i celý Febiofest přijel například Denys Arcand, režisér Invaze barbarů, Úpadku amerického impéria nebo Ježíše z Montrealu. Právě o hostech a retrospektivách pokračuje můj rozhovor s Terezou Brdečkovou.

Tereza Brdečková

Jako obligátní doprovod k filmům bude sloužit hudba. Ve festivalovém klubu se bude hrát převážně world music. I tento program stojí za omrknutí. Festivalový klub je od loňska největším zvětšením diváckého komfortu, naopak fronty na lístky jsou zvláště v Praze neuvěřitelné. Pořadatelé svalují vinu na provozovatele multiplexu, ale to nic nemění na tom, že se do hlavního kina nedá přijít jen tak půlhodinku předem.

Ztraceno v překladu

Sekce Febiofestu jsme představili. Celá akce je vystavěna podle širších rámců, které ředitel Fero Fenič vždy opisuje metaforami jako cestování - filmové výlety na všechny kontinenty nebo letos kulinářství - ochutnávky národních i autorských kuchyní zdaleka i zblízka. O realizaci takové metafory ví právě hlavní dramaturgyně Tereza Brdečková.

PREMIÉRY

Premiéry v distribuci pro tentokrát obstarali Kleinovi nekončící Básníci. Jak básníci neztrácejí naději. Tentokrát s unylým sloganem o tom, že "hrdinové zestárli, ale neztratili chuť žít". A Kameňák 2 je důkaz o tom, že vtipů se v televizi vypráví stále ještě málo, a proto bychom na ně měli chodit i do kina. Stálo by zato v šoubyznysu trošku vyvětrat.

Sbohem Dragon Inn

Snad bude lepší doporučit další tituly Febiofestu. Sbohem, Dragon Inn nebo polodokumentární drama Pokoutní šachta zastupují kvalitu východoasijského kina. Příjemné staré komedie jako Ústřicová princezna nebo Ninočka jsou od Ernsta Lubitsche, jediného režiséra klasického Hollywoodu, o kterém se říkalo, že má svůj "podpis". Seženete-li ještě lístek na Vinterbergovo "Za všechno může láska" anebo Arcandova "Ježíše z Montrealu", tak také neváhejte.