Kvér s režisérem filmu Bůh miluje Ugandu
V rámci letošního festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět byl uveden snímek Bůh miluje Ugandu. Jde o film, který mapuje působení amerických evangelikálních hnutí v Ugandě a jejich vliv na současnou africkou kulturu. V Kvéru jsme se bavili s režisérem filmu Rogerem Rossem Williamsem.
Rogere, mohl bys nám prozradit, jak vznikl nápad natočit dokument o Ugandě? Můžeš představit téma filmu Bůh miluje Ugandu?
Vyrůstal jsem v baptistické církvi. Můj otec, sestra a mnoho dalších členů rodiny jsou pastoři. Byl jsem členem církve, která mě jako gaye neakceptovala. Když jsem četl o tom, co se děje v Ugandě, úplně jsem se do toho ponořil. Roli v tom sehrály osobní důvody. Odcestoval jsem tam a potkal se s Davidem Katou (ugandský LGBT aktivista – pozn. red.). První věc, co mi řekl, byla, že ještě nikdo neřekl příběh o tom, jak američtí fundamentalisti ničí jeho zemi.
V Ugandě působí mnoho amerických misionářů. Je to proto, že je v Ugandě vysoké procento věřících lidí, anebo jsou za tím jiné důvody?
Ne, Uganda je pro ně nirvánou. Je destinací číslo jedna pro americké misionáře, protože je tam 86 % křesťanů a evangelíků, ale taky proto, že evangelikální hnutí se zaměřilo na Ugandu už před třiceti lety. Takže po pádu Idiho Amina (Idi Amin byl v letech 1971–1979 prezidentem Ugandy – pozn. red.), muslima, který postavil křesťanství mimo zákon, přišli do Ugandy, začali stavět školy a nemocnice. V Ugandě je nejmladší populace křesťanů, takže tam lidi vzdělávali. Pod jejich vlivem se z Ugandy stala absolutně křesťanská země. A teď sklízí ovoce své práce.
Jak jsi řekl, misionáři postavili v Ugandě hodně škol, nemocnic a jiných zařízení. Proč investují do země, jako je Uganda? Víš něco o ekonomickém pozadí těchto aktivit?
Uganda má nejvyšší výskyt HIV a AIDS z celé Afriky, protože byla zničena občanskou válkou a vládou Idiho Amina. Z celé Afriky v ní žije nejvíc sirotků. Takže když tam přišli misionáři, čekaly je tyhle děti, velmi chudé, nemocné a nadšené. Mohli je tak vzdělávat a vytvořit z nich to, co z nich vytvořili.
Tvůj film je hlavně o tom, jak misionáři kážou nenávist vůči homosexuálům. Čím dalším se zaobírají?
Evangelikální misionáři plní tzv. velké poslání a kážou, že každý musí následovat jejich výklad biblických zákonů, které říkají, že homosexualita je hřích. Jejich cílem je tedy vyhladit homosexualitu, protože chtějí zemi vyčistit od hříchů a připravit ji tak na druhý příchod Krista. To je jejich práce. Věří, že Uganda je v tomto boji jakýmsi „ground zero“, má biblický význam, pramení v ní řeka Nil. Cítí, že tady můžou vyhrát, protože prohrávají v Americe a dalších západních zemích, které jsou podle nich zatracené v hříchu. Stát za státem uzákoňuje rovnost manželství, tím, co se děje v Americe, jsou velice frustrovaní. Proto přichází do Afriky s penězi, investicemi. A lidé jim naslouchají právě kvůli těm penězům. To je to, po čem Afrika zoufale touží – peníze a ekonomická řešení.
Děje se to i v jiných afrických zemích?
Děje se to v celé subsaharské Africe. V Nigérii právě prošla podobná legislativa. Zambie, Malawi atd. Na africkém kontinentu se rozmáhá homofobie. Je to velká lidskoprávní krize.
Pokud bychom odbočili, jsou američtí misionáři v Africe užiteční? Jak hodnotíš jejich působení?
Je mnoho dobrých věcí, které tyto spolky věřících dělají. Staví sirotčince, poskytují zdravotní péči. Problém pro LGBT komunitu je ten, že se jim této zdravotní péče nedostává. Jejich kliniky jim neposkytují antiretrovirotika ani psychologickou pomoc. Odmítají těmto lidem pomáhat, obzvlášť mužům, co mají sex s muži. Je to velký problém. A jde i o peníze , které americká vláda posílá do zemí jako Uganda. Jde o miliony dolarů, které jsou posílány náboženským organizacím, které zřídil George W. Bush. Tyto organizace i ugandská vláda říkají, že gayové nejsou cílovou skupinou pro pomoc, takže jsou od ní odříznutí. A například transgender lidé? Zapomeňte! Těm se nedostane žádné zdravotní péče.
Jsou to teprve dva týdny, co ugandský prezident Yoweri Museveni podepsal kontroverzní zákon, který hrozí homosexuálům až doživotním vězením. Nesou misionáři za přijetí zákona nějakou zodpovědnost?
Ano, všechna zodpovědnost je na amerických misionářích. Oni pro tento zákon tiše lobovali. V Americe to neříkali, protože by to bylo špatné PR. V Ugandě ale jsou hodně aktivní, včetně amerických senátorů, kněžích a duchovních vůdců. Byl to Scott Lively (americký právník, autor a aktivista vystupující proti LGBT – pozn. red.), kdo jako první do parlamentu přišel s návrhem tohoto zákona. Byl to on, kdo řekl, že musí zastavit homosexuály přicházející ze západu, kteří nabírají Afričany a děti. Řekl, že cílem homosexuálů je vyhladit lidskou rasu. A oni tomu věří a říkají si, že tohle musí zastavit! V mém filmu můžete vidět vystoupení Scotta Livelyho v ugandské státní televizi, kde říká, jak se o zákon zasloužil. Scotta Livelyho zažalovali ugandští aktivisté u amerického federálního soudu za to, co v Ugandě udělal, za zločiny proti lidskosti. Takže stane před soudem.
Myslíš, že tvůj film může situaci v Ugandě pomoct?
Jednou z věcí, které jsme chtěli tímto filmem dosáhnout, bylo rozpoutat dialog v komunitě věřících. Jedině to může něco změnit. Musí to přijít z církve, ne od americké vlády. Duchovní vůdci, kteří podporují církve v Ugandě, musí vystoupit a říct, že je to špatně. Museli jsme ale film dostat mezi lidi, proto jsme jej promítali asi v tisícovce kostelů po celé Americe, taky v seminářích. Vedli jsme tam diskuse a ptali jsme se jich, jestli souhlasí se zabíjením ve jménu bible. Jestli si myslí, že o tom je křesťanství, jestli by to právě tak Ježíš chtěl. A všichni řekli ne! Je třeba proti tomu otevřeně vystoupit.
Jak jsi říkal, netajíš se svou sexuální orientací. Nebylo nebezpečné vycestovat do Ugandy a natočit tam film, když jsi byl vlastně neustále obklopený homofoby?
Ano, bylo to nebezpečné a strašidelné. Byl jsem tam s pastory, kteří sami sebe nazývají anti-gay aktivisty. Pokoušeli se shromáždit gaye, protože podle nich vláda nejednala dost rychle, a chtěli se o ně postarat sami. Sám jsem zažil výhružky od pastorů, že se o mě „postarají“, cokoli to znamená. Pastoři mě pozvali na schůzku, kde mě obklíčili, nevěděl jsem, jestli mě chtějí zabít, nebo proč to dělají. Řekli mi, že si mě vygooglovali, a protože jsem získal Oscara a jsem známá osobnost v Americe, tak že mě vyléčí. Začali se za mě modlit, pokládali na mě ruce. Ale nefungovalo to, jsem pořád gay!
Jsi v kontaktu s LGBT aktivisty? Jsou v pořádku?
Ano, jsem v kontaktu s mnoha aktivisty z Ugandy. Současná situace je tam hrozná. Někteří z nich se museli ukrýt, protože noviny v Ugandě uveřejnily seznam top 200 ugandských homosexuálů. Denně uveřejňují články, kde nedobrovolně outují homosexuály. Podporují tím davovou nenávist společnosti vůči homosexuálům. Kromě vlády a policie se musí obávat i svých nejbližších sousedů, kteří se prostě jen tak můžou rozhodnout k nim přijít a zmlátit je. A to se děje! Třeba jedna dvojice byla napadena u sebe doma, jeden z páru zemřel, druhý je v nemocnici. Nebo právě včera byl zatknutý pár, který přepadli v hotelovém pokoji. Je to opravdu strašná situace. Obávám se, že to bude ještě horší, než se to zlepší. Je to na lidech, aby věnovali pozornost tomu, co se v Ugandě děje, a vystoupili proti tomu.
Jak lidé v Americe přijali tvůj film? Jak na něj reagovali třeba lidé, kteří podporují spolky, které do Ugandy vysílají misionáře?
Reakce byly docela pozitivní. Měli jsme možnost promítat film a diskutovat s lidmi. Průměrný přispěvatel, který hodí do kasičky nějaké peníze, by měl vědět, že tím může někomu ublížit. Když se takovou věc dozvěděli, kontaktovali nás a chtěli se ujistit, že jejich církev nepodporuje tuto nenávist a homofobii. Lidé na to reagují, podepisují petice, podařilo se nám zvýšit povědomí. Právě teď probíhá petice proti nejvíce homofobní církvi v Ugandě. Je to obrovské společenství, které se stará o sirotky v Americe a získává miliony dolarů a právě se chystá na velké turné po Americe. Informujeme lidi, jejich církve a sepisujeme petice, abychom je zastavili. Chceme, aby lidi jejich návštěvu odmítli, nebo aby jim řekli, že jim nedají žádné peníze, že nechtějí sponzorovat homofobii, nenávist. A právě Scott Lively, který je postaven před federální soud, je členem této církve. Je to nejpočetnější církev v Ugandě.
Promítal se film i někde v Africe?
Ano, procestovali jsme s filmem celou Afriku. Začali jsme v Nigérii, která právě schválila zákon proti homosexuálům, kde jsou LGBT lidi masakrováni, zastrašováni. Promítali jsme taky v Keni, Malawi. Taky jsme promítali a diskutovali s duchovními vůdci v Ugandě. Stovky z nich reagovaly rozzlobeně, mluvili jsme s nimi a uklidňovali je. Vzal jsem s sebou biskupa Christophera Senyonia nebo reverenda Kapyu Kaomu, aby diskutovali. Já nemůžu diskutovat s pastorem. Musí to být diskuse mezi dvěma duchovními vůdci. Jeden z nich musí rozumět a akceptovat lidskou sexualitu, druhý naopak. Mezi nimi má probíhat dialog. Dopadlo to velmi pozitivně, měli úžasnou výměnu názorů. Každý, kdo z těch promítání odcházel, bral toto téma citlivěji a je jedno, jestli byl homofob a chtěl, aby ten zákon prošel. Mnoho z pastorů, které jsme tam potkali, nikdy v životě žádného gaye nepotkalo. A byli překvapení. V Malawi se nám stalo, že se postavil jeden pastor a řekl, že si myslel, že gayové jsou monstra. A byl překvapený, když zjistil, že vypadáme jako normální lidé. Přišli tam i zástupci místní LGBT komunity a mluvili k lidem. Někteří lidé změnili názor a to je to úžasné, v tom je síla dokumentárního filmu.
Poslední otázka, plánuješ se tomuto tématu věnovat i v budoucnu?
Ne, já jsem filmař. Udělal jsem ten film proto, že je to zajímavý příběh. Nejsem aktivista. Takže půjdu a udělám film o něčem úplně jiném. Nechávám tento film aktivistům, věřícím, se kterými jsem navázal kontakty, aby ho použili a pokračovali v diskusi.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.