Kyborgové a zabijáci na penzi. Japonská sci-fi se zabývá problémem stárnutí populace
Senilní dědeček na sídlišti páchá vraždy pomocí mimosmyslových schopností. Smrtelně nemocný stařík se mění v ozbrojeného kyborga. Důchodová reforma donutí seniory, aby se vzájemně nelítostně zabíjeli. Takové jsou zápletky některých sci-fi příběhů z Japonska, země, která čelí problému rapidně se zvyšujícího průměrného věku obyvatel.
Jedním z trendů v současném japonském komiksu jsou civilní příběhy z každodenního života seniorů. V zemi, kde se prodává víc plen pro dospělé než dětských plenek, kde se každý rok rodí méně a méně dětí, zatímco přibývá lidí překračujících sto let života, a kde důchodci žijí ve stále obtížnějších podmínkách, se není čemu divit, že stárnutí se stává čím dál častějším tématem i v popkultuře.
Přehlídku japonské sci-fi o důchodcích nelze začít ničím jiným než komiksem Dómu z počátku osmdesátých let. Pozdější tvůrce legendární cyberpunkové mangy Akira Kacuhiro Ótomo v něm vypráví hororový příběh o sérii záhadných úmrtí na tokijském sídlišti. Ukáže se, že za nimi stojí senilní stařík z jednoho z paneláků, který je nadaný mimosmyslovými schopnostmi. Jeho motivy zůstávají až do konce nejasné, dozvíme se pouze to, že si doma schovává osobní věci obětí jako trofeje. Ótomo se v komiksu dotýká nejen svízelné situace opuštěných důchodců, ale především skličujícího prostředí velkoměstských sídlišť. K napsání Dómu ho prý inspirovala série sebevražd, ke které docházelo v paneláku poblíž toho, kde komiksový autor tehdy sám bydlel. Z Dómu se ve své době stala nesmírně populární a oceňovaná série, a to především díky propracované kresbě a mnohovrstevnatému příběhu, který dalece překonával tehdejší komiksovou produkci v Japonsku.
Ótomo se k tématu seniorů vrátil ještě v roce 1991, kdy napsal scénář k anime Ródžin Z. Jeho příběh se dotýká tématu, které se v souvislosti se stárnoucím Japonskem dodnes často objevuje – s robotizací. S výhledem, že v Japonsku bude na konci jednadvacátého století žít pouhá třetina současné populace a většina z ní bude v důchodovém věku, se Japonci vyrovnávají mimo jiné i tím, že investují mnoho prostředků do budování technologií, které nahradí chybějící pracovní síly a ulehčí život seniorům. V Ródžin Z vládní vědci vyvinou speciální robotickou postel, která má splnit veškeré potřeby a přání starého člověka, který na ni ulehne. Když ale hypertechnologické lůžko otestuje první zákazník, ukáže se, že z vynálezu, který měl lidem pomáhat, se vyklube nebezpečné monstrum.
Podobný námět najdeme i v nové manze Inujašiki, která byla převedena i do animovaného seriálu. Stárnoucí titulní hrdina v ní vede stereotypní a frustrující existenci, dokud se zásahem mimozemského paprsku nepromění v kyborga, jehož tělo se dokáže transformovat v ničivou zbraň. Inujašiki se pustí do konání dobrých skutků, nicméně zjistí, že není sám, koho zásah z hvězd změnil v potenciálně vraždící stroj. Mangu Inujašiki napsal a nakreslil Hiroja Oku, autor jurodivé akční série Gantz, která vychází i u nás. V desetisvazkové novince ale vytvořil mnohem sevřenější a smysluplnější příběh, který můžeme chápat i jako další z žánrových úvah na téma nepříliš šťastného života seniorů v dnešním Japonsku.
Japonská komiksová Ektoplasma: Příliš pomalá mimozemská invaze a obludy pojídající sirotky
Tento týden vám Ektoplasma přináší několik tipů na mangy, které si přečíst pod právě rozkvétajícími sakurami. Japonský komiksový průmysl je nezastavitelný a pořád chrlí nové pozoruhodné tituly. Dozvíme se něco o každodenních trampotách středoškolaček, kterým se nad hlavami vznáší obří kosmické lodě, o sirotcích, kteří mají co dělat, aby utekli z talíře lidožravým démonům, a o melancholickém světě, kde nesmrtelná monstra dávají dobrou noc.
Nejcyničtější a nejabsurdnější komentář k „demografické bombě“, která se nad Japonskem vznáší, ale pochází z pera uznávaného sci-fi spisovatele Jasutaky Cucuiho. Jeho román Konec stříbrného věku se podobá slavnému japonskému filmu Battle Royale – jen v něm mezi sebou na život a na smrt nebojují studenti, nýbrž senioři. Vláda se v něm rozhodne vyřešit důchodovou krizi drastickým krokem. Vyhlásí, že všichni občané nad sedmdesát let v každé oblasti se musí vzájemně vyvraždit, dokud nezbyde poslední přeživší – a ten se teprve dočká vytoužené penze. Cucui, který knihu psal, když byl sám už v důchodovém věku, tady rozvíjí svůj typický absurdní nápad do těch nejšílenějších důsledků. Zároveň ale jeho sžíravá satira vyznívá jako hodně temný komentář k bezvýchodně vypadající situaci současného Japonska.
Víc o robotických postelích, kybernetických penzistech a vraždění kvůli důchodům si poslechněte v nejnovějším díle Ektoplasmy.
