Lambchop: Chci ve své hudbě pořád objevovat nové horizonty

Je pravdou, že původním povoláním jsi pokladač podlah?

To je pravda. Tuhle profesi jsem vykonával více než patnáct let. Ale po pár letech hraní s Lambchop jsem toho už musel nechat. Nedalo se to dohromady stíhat a muzika dostala nakonec přednost.

Nedávno jsi na singlu vydal novou verzi skladby The Hustle z poslední desky. Co tě k tomu vedlo?

Měl jsem v kapele bubeníka Andyho Stacka z kapely Wye Oak a ten tuhle skladbu ve studiu nenahrával. Pohrávali jsme si s několika aranžemi a nakonec se rozhodli pro tu, která se na singlu objevila. Jako upozornění na turné funguje bezvadně.

Je pravda, že je poctou doprovodné kapele Barryho Whitea?

Ano. Tahle verze má takový symfonicky diskotékový podtón. Snažili jsme se přiblížit tomu, jak zněla na deskách Barryho Whitea jeho doprovodná skupina The Love Unlimited Orchestra.

Je to signál, jakým směrem se Lambchop vydají do budoucna?

Takhle to nemůžeš brát. My připravili každé písničce několik podob. Jen The Hustle, o které mluvíme, existuje ve čtyřech rozdílných verzích. A to mě právě na hudbě baví. Můžeš písničku upravit podle vlastního cítění. Upravit akordy, zahrát ji pomalu nebo rychle, změnit aranžmá, přesně tak, abys ji cítil jako vlastní, pravdivou výpověď.

Na béčku singlu je předělávka Princeovy písničky When You Were Mine. Jak důležitý byl pro tebe tenhle muzikant z úplně odlišného hudebního území?

Možná mi to nebudeš věřit, ale já byl jeho fanoušek od prvních singlů, které vydal. Přišlo mi, že svůj vysoký standard neopustil do posledních dnů.

V promo textu se píše, že jsi tyhle písničky natočil s novými spoluhráči. S jakými tedy hodláš dorazit do Prahy?

Do Prahy dorazíme jako trio. Andy Stack má bohužel své povinnosti ve Wye Oak, takže s námi do Evropy neletí. Ale už jsme takhle hráli i dříve. Já budu hrát na kytaru a zpívat, Tony Crow bude hrát na piano a Matt Swanson na basu.

Přesuňme se teď k poslední, a nutno podotknout, výrazně experimentální desce FLOTUS. Myslíš si, že by novinka zněla jinak, kdybys předtím nepracoval na podobně laděném vedlejším projektu HeCTA?

Když jsme pracovali na muzice pro HeCTA, naučil jsem se spoustu věcí ohledně nových technologií, elektroniky i o tom, jak v tomto prostředí psát písničky. Byla to pro mě obrovská zkušenost, kterou jsem částečně aplikoval do mého rukopisu, když jsem tvořil materiál pro poslední album. Je potřeba si uvědomit, že HeCTA je kooperace několika skladatelů, zatímco v Lambchop nosím hotové písničky, ke kterým se následně vyjadřuje kapela.

Takže HeCTA ti otevřela dveře do nových technických oblastí, ve kterých jsi mohl vyzkoušet svůj rukopis?

Přesně tak! U mě to je vždy o tom, zlepšovat se, objevovat nové horizonty, nestát na jednom místě, ale mít pocit, že se to celé někam pohybuje a já jsem s tím směrem srozuměn.

Jak výrazně se lišila práce na písničkách pro FLOTUS od předchozích desek? Dokážu si představit, že na rozdíl od textů nebo melodií ses tentokrát odrážel od větší improvizace s hudebními náčrty aranží a rytmických vzorců.

V tomhle máš pravdu. Na druhou stranu, já nikdy nemám jen jeden způsob, jak skládám. Jeden mustr, podle kterého natočím celé album. FLOTUS se vylouplo jako proměnlivá, barevná skládanka, která reprezentuje dobu, kterou jsem strávil ve studiu sám, ale i s kapelou, která mi pomohla desce dát finální tvar.

Kdo přišel s nápadem představit album dvacetiminutových trackem? Vždyť The Hustle je dokonce delší než legendární Autobahn od Kraftwerk!

Tohle nebyl můj nápad. (Smích) Na druhou stranu, když se podíváš do světa Lambchop, je jasné, že hrát si na nějaké rádiové hity nemá smysl. Nakonec to byl zajímavý krok, jak představit posluchačům naši novou tvář.

Jak si vedou písničky z FLOTUS na koncertech vedle dalšího repertoáru Lambchop?

Překvapivě dobře. Některé nové písničky v živé podobě přibližujeme našemu staršímu soundu, zatímco řadu starších písniček v setlistu obohacujeme o zvuky a techniky, které jsme si vyzkoušeli během nahrávání nového alba. Je až s podivem, jak konzistentní set v současné době nabízíme.

Jste nuceni použít nějaké předtočené základy do nových písniček?

Ano. A nejen do nových, používáme je i u řady starších skladeb.

Napsal jsi esej, která se objevila na portálu Medium, kde vysvětluješ pozadí nové desky Lambchop. Proč jsi to udělal?

Protože mě o to poprosili. (Smích) Label chtěl mít něco jako průvodce, který by pomohl posluchačům zorientovat se v desce, kterou jsme jim předložili. Bylo to pro mne docela dobré cvičení, ujasnil jsem si, co všechno pro nás tohle album znamená.

Název desky je zkratkou, která v plném znění znamená „For Love Often Turns Us Still“. Našel jsem ale i jiný výklad, který tvrdí, že akronym desky znamená „First Lady of the United States“, tedy první dáma Spojených států.

I tenhle je správný. A oba se týkají mé ženy, která je vysoko postavenou političkou. (Mary Mancini je šéfovou demokratů v Tennessee – pozn. autora.) Na desce se dotýkám tématu, které je náplní jejího života i mojí role v jejím příběhu. Myslím, že dobře zrcadlí náš vztah, který trvá už více než dvacet let.

Dokážu si představit, že jako výrazné osobnosti, oba navíc často na cestách, jste museli dělat v průběhu let řadu těžkých rozhodnutí…

Já ti nevím. Zatím jsme to vždy dokázali nějakým způsobem vyřešit. (Smích) Politika je úplně jiný svět než svět hudby. Zvláště v dnešní době. Na druhou stranu, rád své ženě pomáhám, a když mám tu možnost, připravuji jí servis, který mi ona dopřávala dlouhá léta.