Láska je silnější než smrt. O naději v těžké době, o psychoterapii a spiritualitě
„Člověk je, jak říkáme v křesťanské tradici, stvořen jako dobrý,” říká v podcastu Balanc řádová sestra, teoložka Denisa Červenková. Jedním z motivů vánočních svátků je naděje. Jak ji ale hledat ve světě, který se zdá být stále více temný a beznadějnější? Můžeme se obrátit na vlastní zdroje, na psychoterapii i na Boha.
Máte naději a pomáháte ji druhým hledat i v této obtížné době?
Pro mě v této otázce je důležité téma našich zdrojů. Myslím, že naděje je jedno z klíčových slov, které potřebujeme. Když mu chceme dát náplň, musíme hledat právě skrze přístup k vlastním zdrojům, myslím.
Je to opravdu velice těžká doba. Nemůžeme zastírat, že jsme obtěžkáni vším, co je, a že to na nás dopadá nejen individuálně, ale i společensky. Nedokážeme se vyplést z životní zátěže. Možná je v pořádku, že to tak vnímáme a že se nesnažíme obejít realitu. Ale zároveň o to více se mi zdá, že realita nás vede k nutnosti zmapovat vnitřní zdroje. Ze kterých můžeme čerpat abychom unesli tíhu reality, ve které právě stojíme.
Můžeme brát spiritualitu jako jeden z těchto zdrojů? Může pomáhat s nadějí? A pokud ano, jak?
Čtěte také
Nepochybně. Domnívám se, že spiritualita nám pro to, co žijeme, pomáhá najít dobrý interpretační rámec. Máme nějaké tady a teď. Prožíváme, ať už s tíhou nebo s lehkostí nebo jakkoliv jinak. Ale potřebujeme do toho nějak vnést, že bylo nějaké „před“ a zřejmě bude nějaké „po.“
Mám moc ráda španělského barokního mystika Jana od Kříže, který ukazuje, že na cestě lidského života nebo vnitřním životem existuje etapa krize, které dává jméno „temná noc.“ A pořád říká: „Prosím vás, temná noc je součástí většího celku a ten celek zahrnuje samozřejmě i úsvit a opětovné vystoupení do denního světla.“ Ale tou nocí je třeba projít.
Lidé i v psychoterapii mohou dojít k právě na její hranice a hledají širší rámec. Ptají se třeba, proč se dějí zlé věci?
Popravdě řečeno, spiritualita vám taky nenajde dobrou odpověď na to, proč se něco stalo. Nábožensky řečeno, proč to Bůh dopustil? My na to nemáme přesvědčivou odpověď. Není to to místo, ze kterého hledáme odpověď. Základní otázka, která vyvstává je, co s tím uděláme? A to je místo, které je důležité.
Co s tím uděláme? Třeba vzhledem k potenciálu života, který je do nás vložený. To mi přijde jako velmi zásadní místo, ve kterém spiritualita přichází s nabídkou cesty, kudy z toho ven. Ta se může určitě setkávat a má se setkávat s terapeutickými postupy. Ale zároveň se opravdu bude opírat o tradici náboženské zkušenosti. A teď jsme zase u toho mého optimismu. V křesťanské tradici říkáme, že člověk je stvořen jako dobrý. Byl mu svěřen život, za který postupně přebírá odpovědnost. Má ho rozvíjet tak, aby se stával. Proto máme vznešený výraz: aby se stával Božím obrazem. Aby v něm byla viditelná kvalita božského života, aby ji mohl rozvíjet. A to mi přijde moc, moc důležité. Vědomí nebo uvědomění tohoto právě v náročných situacích.
Poslechněte si celý rozhovor o tom, jak hledat naději u sebe, v psychoterapii i ve víře.
Související
-
Vztah psychoterapie a spirituality. Jsme jen naštvaní, nebo na nás partner vylil temnou energii?
„Na určité úrovni nemůže existovat žádná terapie bez spirituality,“ říká v Balancu psychoterapeut, básník, a šéfredaktor časopisu Tvar Adam Borzič.
-
Ve snech žijeme úplně jiný život. Přinášejí pravdu, potlačené problémy i políbení múzou
„Sny jsou zakopané poklady, miluji výklady snů”, říká rektor Pražské vysoké školy psychosociálních studií, klinický psycholog a psychoterapeut Jiří Růžička.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.