Lidé si nedělají naschvály, nedorozumění je produkt evoluce. Co dál prozradí typologie osobnosti?
„Lidé si nedělají věci naschvál. Byl to pro mě největší pozitivní šok za léta výuky komunikace. Ptala jsem se sama sebe, kde jsou ti zlí lidé? Nemohu je najít.“ Ve skutečnosti si lidé běžně naschvály nedělají, pouze nerozumí jednání druhých a to je rozezlí. To mimo jiné řekla v pořadu Balanc Hana Ondrušková, lektorka mezilidské komunikace, která se zabývá také klasickou typologií osobnosti, se kterou přišel už Hippokrates. Hana na ni nabízí nový pohled.
„Pokud budu dobře znát svůj typ osobnosti a typ lidí v mém okolí, partnera, šéfa, dítěte, tak se budu méně vztekat. S jistou pravděpodobností budu vědět, co lze čekat, a hlavně budu chápat, že chování je důsledek typu.“ Je to funkce lidského mozku, jakmile něčemu rozumí, méně se vzteká. Když na nádraží oznámí zpoždění vlaku, lidi to rozzlobí. Když poté dostanou informaci, proč je vlak zpožděný, tak jejich rozčilení klesne. Objektivně jim to nijak nepomůže, vlak bude zpožděn úplně stejně. Ale díky porozumění problému máme větší prostor na seberegulaci.
„Doba je nespravedlivá vůči všem osobnostním typů, zdůrazňuje různorodé dovednosti a snaží se z nás dělat univerzální vojáky. Ale to neodpovídá evolučnímu záměru.“ Nemůžeme všichni dostat Nobelovu cenu za literaturu, být brilantní v matematice a do toho ještě skvěle skákat na lyžích. Lidé jsou různí, protože je příroda udělala různé. Každému zvolila trochu jinou evoluční strategii. Lovec se musel rychle rozhodovat, kdyby to nedělal, nechytil by kořist. Hloubavější lidé jsou dobří léčitelé nebo výzkumníci. Všimnou si detailů, které jiní nevidí. Rozeznají od sebe velmi podobné houby nebo zjistí, jaké byliny je dobré kombinovat.
„Lidé očekávají, že se druzí budou chovat stejně jako oni. To je nejčastější chyba. Zdá se nám to jako neprůstřelná myšlenka, ale není tomu tak.“ Lidská zkušenost je u každého unikátní, ne univerzální. Dynamický lovec se zeptá, zda chcete kafe nebo čaj. Přemýšlivý typ začne zvažovat, zda na povzbuzující nápoj s kofeinem je vhodná doba, ale mezitím se už lovec naštve. Nechápe, jak někdo může váhat nad tak banální otázkou.
Mění se náš osobností typ v průběhu života? Je dobré žít s někým, kdo je nám podobný nebo naopak rozdílný? Proč porozumění omezuje hádky? Jak se nemáme nechat tlačit společností do rolí, pro které jsme se nenarodili? Uslyšíte v celém záznamu magazínu Balanc.
Související
-
Balanc s Michalem Mynářem: Vztah vás neudělá šťastnými, pouze zesílí, co do něj vložíte
„Vlastní charakter je jedním z předpokladů budování dobrých vztahů, důležité je, že chceme dávat něco více než jen reagovat na naštvané poznámky. Že jsme připraveni být...
-
Balanc o práci s emocemi: nebraňte se jim, život na autopilota může odskákat tělo i vaši nejbližší
„Emoce jsou signály, potřebují být viděny. Jsou jako poslové, když předají zprávu, mohou odejít,“ říká plzeňská terapeutka a koučka Iveta Hrotková.
-
Balanc o mužském přátelství: Muži nepracují s emocemi a nesdílejí problémy, platí za to zdravím
Americký psychiatr a terapeut Robert Garfield z Pensylvánské univerzity tvrdí, že existuje přísný soubor pravidel a očekávání, která jsou na muže kladena.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
