Má soukromá rusofobie: Jak se naučit žít s ruskými imigranty v Praze?

6. říjen 2018
Má soukromá rusofobie: jak se naučit žít s ruskými imigranty v Praze?

Před pěti lety jsem se rozhodl, že přesunu své místo bydliště a zkusím si najít práci v zahraničí. Odstěhoval jsem se do Londýna. Čtyři roky jsem žil v kosmopolitní společnosti plné různých národností a kultur, a se žádnou jsem nikdy neměl problém. Rasisté a xenofobové mi byli k smíchu a často jsem proti nim hrdě vystupoval svými tolerantními názory. Dokud jsem se nepřestěhoval zpátky do Prahy.

Vrátit se po čtyřech letech z největší západoevropské metropole domů, působí, jako by se člověk vracel do „rodné vesnice“. Všechno se zdálo menší, všechno bylo blíž, vznikla spousta nových obchodů a kaváren, domy byly opravené, ulice čistší. Měl jsem dobrý pocit. Než jsem zjistil, že na ulicích vedle různých evropských jazyků slýchám čím dál častěji i ruštinu. Zvyšující se výskyt ruštiny mě začal iritovat. Nejednalo se totiž jen o turisty. Rusky najednou mluvili i pejskaři nebo rodiče s dětmi na hřišti. S ruštinou se také často pojilo i povýšené chování, oslovování Čechů v ruštině a absence základních zdvořilostních frází nebo návyků. „Prosím vás… promiňte… děkuji a na shledanou“ jako by někteří Rusové prostě nepoužívali. Poprvé v životě jsem propadal záchvatům xenofobie. A v té době jsem ve vzteku napsal na Facebook status, ve kterém jsem to všechno ventiloval.

Xenofobní status na Facebooku

Odkud se všichni najednou vzali? Utekli z Ruska kvůli Putinovu autokratickému režimu? Nebo je to jeho pátá kolona, která tu zapouští kořeny? Je můj strach oprávněný, nebo jsem nenávistí k Rusům jen naočkovaný generací mých rodičů, která zažila sovětskou okupaci v roce 1968?

Rozhodl jsem se se svou fobií bojovat. S nenávistnými myšlenkami jsem se objednal k psycholožce. Zároveň jsem začal poznávat Rusy, kteří žijí v Praze a umějí česky. Také jsem poznal Honzu, jehož otec je Rus. Honza se odmala potýkal s rusofobní šikanou. Na jedné debatě jsem potkal živého českého kremlobota, jehož názory byl silně proruské a protievropské. A seznámil jsem se s novinářkou Petrou Procházkovou, která prožila v Rusku 11 let svého života.

Povedlo se Danielu Kupšovskému dostat blíž k českým Rusům, obrousit hroty nenávisti a zbavit se strachu? Našel si mezi nimi nové přátele? Poslechněte si celý dokument Má soukromá rusofobie!

Autor: Daniel Kupšovský
Dramaturgie: Brit Jensen
Zvuk: Dominik Budil a Jitka Kundrumová

Daniel Kupšovský (*1977) je absolvent experimentální a alternativní tvorby na FAMU (2006). V letech 2006–2012 režíroval dokumentární cykly pro Českou televizi (Noc s Andělem, Kosmopolis, Queer, Na cestě, Naše tradice, Tajemství zdravého života). Mezi roky 2012 a 2017 pracoval v Londýně jako producent propagačních videí pro České centrum, British Library, Google a další. Svůj první audiodokument natočil během referenda o brexitu v červnu 2016. Od té doby jich udělal dalších pět a byl přizván ke spolupráci na tvorbě rozhlasových dokumentů jako slovesný dramaturg. V současné době připravuje s tvůrčí skupinou Dokument nový projekt – první rozhlasový dokuseriál.

Spustit audio
autor: Daniel Kupšovský