Magické pokrmy? O raných křesťanech a nadpřirozeném stolování

Křesťanská liturgie a stolování se během dvou tisíců let velmi změnily. Náš rozhovor o starokřesťanském stolování jsme proto začali tak trochu odzadu. Hosta jsme se zeptali, pokud by se někdo z období prvních čtyř století církevních dějin ocitl na současné, dejme tomu, římskokatolické mši právě u eucharistie, zda by poznal, o co se jedná. Podle Kašeho by záleželo, z jakého období, z jakého regionu a z jaké komunity by dotyčný byl. Rané křesťanství se totiž vyznačuje velkou různorodostí. Již ve čtvrtém století však lze pozorovat styčné rysy, které známe z dnešních křesťanských komunit. Cestovatel v čase by tak poznal některé texty evangelia či pavlovské epištoly, je však otázkou, zda by je znal pod stejnými názvy, pod jakými jsou známy dnes.

A jak je to se stolováním? V křesťanské liturgii má bezpochyby dodnes velký význam chléb a víno. Ve starokřesťanském období hrála však velkou roli také ryba (a je otázkou, proč nakonec zmizela). Během společné hostiny také nechyběly různé plody, třeba hroznové víno, ale i med.

Vojtěch Kaše|foto: Fatima Rahimi

Vojtěch Kaše se ve své práci nevěnuje pouze praktickému fungování a formování raně křesťanského setkávání a stolování, ale i otázkám nadpřirozena. Raní křesťané přisoudili elementům večeře Páně, tedy hlavně chlebu a vínu, až magické vlastnosti. „Poměrně rozšířeným názorem je, že se tyto představy začaly utvářet až poté, co křesťanství začalo být tolerováno Římskou říší. V této době, podle některých autorů tím, že se křesťanství stalo veřejným kultem, původně společné jídlo se ze zkušenosti komunity stalo spíše zkušeností performance. Klérus, který byl v průběhu času navázán na státní aparát, vykonával některé akty před zrakem laiků a to vedlo k tomu, že se postupně začala vytvářet hranice mezi klérem, který vykonává magické praktiky, a laiky na straně druhé,“ vysvětluje Kaše.

Kaše však dodává, že se ve své práci snaží ukázat, že existence hranice mezi klérem a laiky nám neumožňuje vysvětlit, proč se tyto magické praktiky poměrně hojně objevují už ve 3. století, tedy ještě předtím, než se z křesťanství stal oficiálně schválený kult. „Nejpozději ve 3. stoletím vidíme to, že po společných jídlech lidé si odnášejí zbytky domů a nechávají si je tam uschované do chvíle obav o svůj život,“ popisuje Kaše víru v magické schopnosti křesťanských pokrmů.