Mámina náruč nade všecko. K čemu jsou old school rady matkám, které z mateřské nezaplatí nájem?

Mateřství - matka a dítě
Mateřství - matka a dítě

Nevěřila jsem svým očím, když jsem četla rozhovor s jedním z autorů petice proti novele školského zákona, která by měla rodičům umožnit (nikoli nařídit) umístění dětí od dvou let ve školce. Je pozoruhodné, že bojovníky proti úpravě, která pouze rozšiřuje stávající možnosti, tankují rodiny, které by na pár hodin týdně „odložily“ dítě do školky, zatímco kojenecké ústavy, jejichž devastující vliv na miminka je nepopiratelný, je nezajímají.

Nechci ale míchat dohromady jablka a hrušky, cílem je v tomto případě zjevně omezení svobody rodiny (rozuměj hlavně ženy) rozhodovat o výchově svých dětí. Pedagog Halda, jeden z dua, které sepsalo petici, argumentuje nepostradatelností máminy náruče a vůně pro děti do 3 let a odkazuje se na své zkušenosti z praxe. Žádným výzkumem přitom toto tvrzení nedokládá. Možná by musel zmínit analýzu Hebrejské univerzity, která zpracovala výsledky 59 výzkumných studií zabývajících se vlivem předškolního vzdělávání na emoční a sociální vývoj dítěte a nezjistila přitom žádný významný rozdíl mezi dětmi, které využily zařízení péče před třetími narozeninami, a těmi, které byly vychovány rodiči. Doktrína máminy náruče je kromě toho znevažováním dalších osob, které se o děti mohou starat – otce nebo prarodičů.

Když někdo jako pan Halda hovoří o něčem, co se ho z podstaty věci netýká (sám jistě není ohrožen izolací na dlouhé mateřské dovolené), vždy si vzpomenu na reklamu, která tvrdí: kočky by kupovaly Whiskas. Autoři petice totiž nevytváří opatření pro „život, jaký je“ (slovy jedné pojišťovny). Pomáhají si u toho jakousi archetypální představou ženy-matky, která nemá další povinnosti než chovat dítě na prsou.

Drtivé většině mých vrstevnic stejně jako mně nestačí rodičák od státu a během mateřské částečně pracují – za ztížených podmínek v době spánku dítěte nebo za jeho přítomnosti

Floskule o mámině náruči jaksi předpokládá, že majitelka této náruče je celé tři a více roky na dítě stoprocentně naladěná a její fyzická přítomnost znamená automaticky péči nezatíženou frustrací a únavou. Autory petice jsou dva muži a o prosazení ve sněmovně se také zasazují muži. Někam pod koberec spadlo, že podle výzkumu realizovaného Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí z roku 2014 by chtěla téměř polovina matek v době, kdy je dítě ve věku od dvou do tří let, pracovat (24 % příležitostně, 17 % částečně a 5 % na plný úvazek). Neznamená to však, že do školky mrsknou dítě jako do internátu, aby se mohly „bavit“, jak předpokládá Halda, házejíc všechny matky na jednu hromadu (haldu).

Co mě obzvlášť popudilo, byl Haldův předpoklad, že matky, které se rozhodly dát dítě do školky před oním mytickým třetím rokem života, jsou kariéristky. Pominu to, že je kariéra v tomto kontextu používána k vydírání – jako jakýsi nadstandard, na který má žena v době péče o malé dítě naprosto zapomenout. Halda zcela opomíjí to, že některé rodiny musí zvolit dřívější nástup do školky z finančních důvodů. Drtivé většině mých vrstevnic stejně jako mně nestačí rodičák od státu a během mateřské částečně pracují – za ztížených podmínek v době spánku dítěte nebo za jeho přítomnosti. Skromnost, kterou navrhuje, je políčkem všem těm, kteří s rodičovstvím a jeho pozitivy zažívají i strmé snížení životního standardu, nebo přímo propad do chudoby. Já sama pobírám 7 600 Kč, což je asi ¼ mého předchozího příjmu a nestačilo by mi to ani na nájem.

Call me maminka. Příprava na MILFku z Mimibazaru začíná už v porodnici

Penzum vjemů a informací, které se na „člověka“ po porodu navalí, je neuvěřitelné

Jak se změní moje společenská role poté, co se stanu matkou, jsem tušila jenom matně. Už teď ale získávám představu. Zatím pobývám kvůli drobným komplikacím už týden v porodnici, která je planetou sama o sobě. Snažím se odhadnout, co se tu ode mě počínaje přestřižením pupečníku očekává, a umanutě v ní vidím předzvěst toho, jak tomu bude i za zdmi této komunistické budovy.

Pokud budu uvažovat o dalším dítěti, ráda bych žila v zemi, kde nejsou matky, které nechtějí být 3 a více let zavřené doma a ohrožené chudobou i sociálním vyloučením, stigmatizovány. Ráda bych, aby si chtěly mateřství „užít“, ne ho brát jako období mučednictví. K tomu by pomohla podpora státu, který je nebude považovat a priori za lenivé nebo krkavčí a bude mít pochopení pro ty, které si chtějí několik hodin týdně ulevit – při péči o další děti nebo členy rodiny, kvůli práci nebo nedejbože na válendě. Přeji tímto rozumbradům okolo Václava Klause ml., aby do jejich životů způsobem, jakým se o to snaží oni vůči matkám, nikdo nezasahoval.

Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.