MF Doom & Bishop Nehru: Tradice, která potěší, ale žánr nespasí

28. listopad 2014

Na albu NehruvianDOOM se potkávají dvě generace amerického hip hopu – zkušený MF Doom a mladíček Bishop Nehru. Veterán tak dělá jakéhosi patrona nejen o polovinu mladšímu rapperovi, ale i současné vlně oživeného boombapu.

Ohlášení společné desky veterána MF Dooma a sedmnáctiletého Bishopa Nehru bylo pro mnohé překvapením. Často nevyzpytatelný Doom si spolupracovníky vybíral vždy pečlivě, ale vnitřní logika rozhodnutí vyplynula brzy na povrch. Nehru patří k nastupující newyorské generaci, která se nezříká dědictví tradičního boombapu, ale snaží se ho kreativně přetvořit. Přes rozdíl generací tak vznikl vztah mentora a žáka, a to zhruba dvacet let poté, kdy do hudebního průmyslu vstupoval sám MF Doom. Ten se tak rozhodl dohlédnout nejen na rozvoj mladšího kolegy, ale celého žánru, který se za tu dobu posunul na spirále dvacetiletého cyklu hudebních vln do další fáze zájmu tvůrců i veřejnosti.

Bishop Nehru obstaral většinu vokálních partů, zatímco maskovaný Doom zajistil kompletní produkci. V té se naštěstí dokázal zbavit svého nešvaru a až na jednu výjimku nepoužil jinak hojně recyklované motivy z instrumentální série Special Herbs. Přesto producentský rukopis zůstává věrný postupům známým ze sólových alb, včetně častého využívání úderných skitů. V boombapovém základu zní Bishop Nehru přirozeně a především klidnější beaty mu sedí, jak potvrzuje například v tracku Mean the Most. Nejsilnějším výsledkem spolupráce na trase Londýn–NY je pak singlová Om, která už jako návnada na desku fungovala dokonale.

Nehru se dokázal vyvarovat nástrah dospívání a deska ani v náznaku není poplatná hrozící infantilitě a faktu, že americkou plnoletost má ještě daleko před sebou. Shodou okolností letos oslavil dvacetileté výročí Nasův legendární debut Illmatic. A právě Nas o Nehruovi mluví v superlativech, dokonce jako o budoucnosti newyorského rapu. Mladému rapperovi tím nicméně hlavu nezamotal.

03261401.jpeg

Ten si dokázal udržet zdravý odstup a velká očekávání nezkalila ostře broušenou, ale v základu střízlivou lyriku. Navíc se nebojí přiznat, že uprostřed mediálního roje má blíž k pocitu izolace než vlastní důležitosti. Díky rapperově hloubavé nátuře celek nepostrádá kritické vnímání a zcela se vyhýbá blahořečení materiálního hédonismu, které se za roky stalo hlavní výtkou mířící k většině mainstreamových interpretů. Nejvíc prostoru na desce přesto dostávají žánrově nezbytné battle rýmy. Flow s klidnou, i když důraznou dikcí se jen těžko oposlouchá, ovšem stejně těžko něčím překvapí. Tradice, nikoli experiment je heslem většiny mladé generace východního pobřeží. A Nehru není výjimkou.

A podobně jako ostatní má před sebou ještě trnitou cestu k tomu, aby neskončil v kolonce někdejšího velkého talentu. NehruvianDOOM však není jen cennou položkou do hudebního CV, ale také důkazem, že je na správné cestě. Newyorský boombap zažívá v posledních letech malou renesanci a tohle album je jednou z novinek ukazujících jeho obnovenou životaschopnost, zatímco sám Nehru má dobře nakročeno, aby se stal jedním z jeho nových mluvčích.

autor: Jakub Šíma
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.