Microsoft vyvinul software pro rozpoznávání zmanipulovaných videí, chce odhalovat deepfakes a fake news

Šéf americké obrany na sociální síti X sdílel v neděli obrázek, který napodobuje klasický obal knihy ze série o želvě Franklinovi, s názvem Franklin Targets Narco Terrorists (Franklin cílí na narkoteroristy). Na upraveném obrázku Franklin oblečený do uniformy míří zbraní z americké vojenské helikoptéry na několik lodí, údajně pašeráckých, popisuje kanadský web CBC. Snímek Hegseth okomentoval slovy: „For your Christmas wish list…“ („Na váš vánoční seznam přání…“), čímž narážel na nedávné americké útoky na podezřelé pašerácké lodě v Karibiku a východním Tichomoří, které si podle Pentagonu vyžádaly přes osmdesát obětí.

V reakci na to vydalo kanadské nakladatelství Kids Can Press prohlášení, v němž vyjádřilo silné znepokojení nad zneuctěním, násilným a neautorizovaným použitím postavy Franklina, píše server Politico. „Želva Franklin je milovaná kanadská ikona, která inspirovala celé generace dětí a symbolizuje laskavost, empatii a inkluzivitu,“ napsalo nakladatelství Kids Can Press ve svém stanovisku na X.

Kritické hlasy se ozvaly i na americké politické scéně. Vůdce demokratické menšiny Chuck Schumer příspěvek označil za zvrácenou parodii známé dětské knihy. Na odsuzující komentáře se pro NPR rozhodl reagovat mluvčí Pentagonu Sean Parnell: „Pochybujeme, že želva Franklin chce být tolerantní k drogovým kartelům... nebo chválit laskavost a empatii narkoteroristů.“

Populární série Franklin zahrnuje více než dvě desítky knih, kterých se po celém světě prodalo více než 20 milionů výtisků. Série byla také zpracována do podoby animovaného televizního seriálu. V době, kdy se rozhořela diskuze o právní a morální stránce amerických námořních útoků, vnímají kritici současné americké administrativy nasazení dětské ikony do kontextu ozbrojeného konfliktu jako cynický a nevhodný krok.

Filmy jako Toy Story nebo Hledá se Nemo a bezpilotní vojenské letouny mají překvapivě víc společného, než by se na první pohled zdálo. Základem úspěchu Pixaru byla odjakživa vizuální kvalita. Za detailními texturami, světly, stíny i přirozeným pohybem stojí software RenderMan. Oceňovaná technologie renderování umožnila modelovat objekty a prostředí v 3D s detailní přesností a realistickou vizualitou.

RenderMan vznikl díky výzkumu, který v sedmdesátých letech prováděl na Univerzitě v Utahu jeden ze zakladatelů Pixaru, Ed Catmull. Studium problémů renderování a osvětlení objektů se nakonec stalo klíčovým kamenem moderních CGI technik, uvádí server El País.

Výzkum provedený Catmullem financovala agentura DARPA spadající pod Pentagon, která podporovala vývoj technologií s potenciálem pro vojenské využití. Pod záštitou této agentury přišel do Spojených států v 70. letech i jeden z Catmullových univerzitních kolegů, vědec vietnamského původu Bùi Tường Phong. Ten stojí za algoritmy stínování a osvětlení, které již půl století tvoří základ počítačových animovaných filmů a 3D videoher.

Tyto postupy se staly základem nejen pro filmovou animaci, ale i pro vojenské simulace a navigační systémy. Moderní drony dnes nefungují tak, že by viděly svět analogicky s lidskýma očima, ale rekonstruují si okolí pomocí výpočetních modelů téměř stejným způsobem, jako RenderMan skládá virtuální scénu pro animovaný film. Technologie, která byla původně určena k tomu, aby na plátně vytvořila roztomilou postavu, tak dnes pomáhá vojenským strojům přesněji navigovat i zaměřovat. Systém lze použít třeba k znázornění lidí na 3D mapě, kterou drony používají jako prostorovou referenci.

Právě tato proměna z uměleckého nástroje ve složku vojenských systémů znepokojuje i kanadskou animátorku Samanthu Youssef, která pracovala na celovečerních filmech pro Walt Disney Animation. „Mezi Toy Story a drony, které identifikují a střílejí děti v Gaze, existuje přímá souvislost,“ uvedla režisérka animací. Podle ní byl RenderMan, vlajková loď technologie společnosti Pixar, vytvořen i za vojenským účelem. Její varování tak otevírá otázku odpovědnosti tvůrců digitálních nástrojů v době, kdy se hranice mezi kreativním softwarem a vojenskou technologií začíná ztenčovat.

Od příštího měsíce bude technologie rozšířena také do oblastí Headingley, Hyde Park a Woodhouse. Pomocí aplikace Uber Eats ji nově budou moci využívat i místní podniky.

Podobný trend se podle BBC ale objevuje i v zahraničí. V Curychu se od letošního léta ulicemi pohybují robotičtí psi společnosti Just Eat Takeaway.com, kteří zákazníkům doručují objednané jídlo.

Roboti byli zpočátku testováni v univerzitních kampusech, kde rozváželi jídlo studentům. Podle mluvčího společnosti Starship Technologies dokážou zásilku doručit do 30 minut na vzdálenost až 3,2 kilometru. Technologie by podle něj mohla přispět ke snížení dopravní zácpy i ke zlepšení kvality ovzduší.

Na obavy týkající se bezpečnosti společnost reaguje s tím, že roboti jsou „velmi uctiví“ a do nikoho nenarážejí. Po vložení zásilky se automaticky zamknou a během cesty je nelze otevřít. Zákazník je odemkne pomocí aplikace až po doručení.

Mluvčí Starshipu dodal, že stroje už provedly přes devět milionů dodávek v sedmi zemích a firma plánuje v roce 2026 rozšířit své služby do dalších evropských států.

S rozvojem robotiky a umělé inteligence však rostou i obavy ze ztráty pracovních míst. K tomu Pryor uvedl, že technologický pokrok vždy měnil trh práce, dnes i před více než sto lety v případě tkalcovských stavů. Podle něj by to ale neměl být důvod bránit změnám: „Musíte se jen ujistit, že lidé budou mít práci, kam mohou jít.“

Pak více než 200 žen navrhl, aby se pohovor konal venku. Trasu procházky záměrně vedl daleko od toalet. Jakmile začaly pociťovat neodkladnou potřebu močit, byly nuceny snášet silné nepohodlí, vykonat potřebu na veřejnosti, nebo se dokonce počůrat.

Podle deníku The Guardian všechno vyšlo najevo v roce 2018 poté, co Nègreho kolega nahlásil, že se úředník pokusil vyfotografovat nohy své kolegyně. Policie zahájila vyšetřování a při následné domovní prohlídce našla v počítači tabulku s názvem „Experimenty“, v níž měl Nègre zaznamenávat časy podávání drog i reakce žen.

Jedna z obětí, Sylvie Delezenne, popsala svůj zážitek pro deník The Guardian. Po vypití kávy začala pociťovat stále rostoucí potřebu močit. „Třásly se mi ruce, srdce mi bušilo, po čele mi stékaly kapky potu a zrudla jsem. Řekla jsem mu: ‚Budu potřebovat přestávku.‘ Ale on pokračoval v chůzi,“ uvedla. Nakonec byla nucena dřepnout si v tunelu pod mostem, kde si k ní Nègre přistoupil, sundal si bundu a řekl: „Budu tě chránit.“ Podle Delezennové jeho chování působilo velmi podivně.

V roce 2019 Nègre musel ministerstvo opustit, pracoval v soukromém sektoru a nyní čeká na výsledek soudního procesu.

Součástí iniciativy je podle serveru Euronews také celosvětová akce 16 dní aktivismu proti genderově podmíněnému násilí, která začíná 25. listopadu a vrcholí 10. prosince na Den lidských práv. Kampaň se v roce 2025 zaměří na stále častější digitální formu útoků.

Kazachstán letos přijal nový zákon, který kriminalizuje stalking a umožňuje ukládat trest až 50 dnů vězení. Podle statistik má právní úpravu chránící ženy před online obtěžováním méně než 40 procent zemí na světě. Zhruba 1,8 miliardy žen a dívek zůstávají bez adekvátní ochrany.

Kazašský institut pro veřejný rozvoj zároveň představil Národní zprávu o domácím násilí, podle níž je 82 procent nahlášených případů namířeno proti ženám. Více než třetina obětí jsou děti a téměř 14 procent představují starší dospělí.

Podle OSN zůstává násilí na ženách jedním z nejrozšířenějších porušování lidských práv. Jeho výskyt se v posledních letech zvýšil i kvůli pandemii COVID-19 i další celosvětové krize, včetně změny klimatu a ozbrojených konfliktů.

Kazachstán se kampaně OSN účastní každoročně a pokračuje v posilování právních opatření na ochranu žen, dětí a dalších zranitelných skupin.

Výskyt hub na místě zamořeném radiací po výbuchu elektrárny v roce 1986 poprvé odhalila ukrajinská vědkyně Nelli Zhdanova v roce 1997. Už její tehdejší výzkum naznačil, že houby jsou pro život obecně škodlivým ionizujícím zářením přímo přitahovány. Další výzkum, provedený o deset let později, tuto domněnku potvrdil a dokonce zjistil, že houby rostly až o 10 % rychleji, pokud byly radiaci vystaveny a přímo se jí živily, píše server Science Alert.

Ochranu před škodlivými účinky ionizujícího záření houbám poskytuje melanin. Jde o stejný princip jako u barvy lidské kůže – čím je tmavší, tím lépe je chráněna před škodlivým UV zářením. Melanin patří mezi antioxidanty, což znamená, že dokáže reaktivní ionty, které záření v biologické hmotě vytváří, vrátit do stabilního stavu.

V roce 2022 pak bylo zjištěno, že černobylské houby stejným způsobem jako na radioaktivní záření reagují i na vesmírné záření. To vzniká při explozích hvězd mimo naši sluneční soustavu a bez větších potíží prochází dokonce i olovem. Na Zemi nás před ním do značné míry chrání atmosféra, ale pro astronauty cestující do hlubokého vesmíru představuje velké nebezpečí.

Tento objev tak otevírá zajímavé perspektivy pro řešení problému života ve vesmíru, uvádí server BBC. Čína i USA plánují v příštích desetiletích vybudovat základnu na Měsíci, zatímco společnost SpaceX si klade za cíl vyslat do konce roku 2026 svou první misi na Mars. Všichni lidé žijící na vesmírných základnách budou muset být chráněni před kosmickým zářením. Doposud používané materiály jsou však příliš těžké na to, aby mohly být transportovány ve velkém množství. Ochranné prvky na bázi hub vyhledávajících radiaci by tak mohly být řešením.

Pro získávání vody ze vzduchu využívají tzv. sorbenty, tedy zařízení, která vodu nejprve odpaří a potom zkondenzují. To však někdy trvá hodiny, nebo dokonce dny. Ultrazvukové zařízení, které se dá k sorbentu připojit, oproti tomu vodu přímo vytřepává, a to tak, že vibruje na vysoké frekvenci. Celý proces získávání vody tak rázem trvá několik málo minut, píše server Good News Network.

Zatímco původní systém využíval teplo ze slunce, nové zařízení potřebuje být připojeno ke zdroji elektrické energie. Tým vědců z MIT předpokládá, že by mohlo být napájeno malým solárním panelem, který by také mohl detekovat, zda je v sorbentu již dostatek vlhkého vzduchu a zařízení může začít pracovat.

Podle Světlany Boriskiny, hlavní vědecké pracovnice na katedře strojního inženýrství MIT, by tento nový způsob získávání vody ze vzduchu mohl být důležitý zejména pro pouštní oblasti a místa, kde není k dispozici ani slaná voda, kterou by bylo možné soli zbavit a využít ji tak jako pitnou.

„Krása tohoto zařízení spočívá v tom, že je se sorbenty zcela komplementární a může být doplňkem téměř jakéhokoli jejich typu,“ cituje Boriskinu server MIT News. To by podle ní mohlo znamenat, že bude použitelný i pro jednotlivé domácnosti, které už přístroj vlastní. „Nejvíce záleží na tom, kolik vody denně dokážete ze vzduchu vyextrahovat. A pokud používáte ultrazvuk, toto množství se velmi zvyšuje,“ dodává výzkumnice.

Organizace Palestine Action byla letos v červenci v Británii zakázána poté, co její členové vnikli na základnu britského královského letectva a poškodili dvě tankovací letadla. Rooney, která je jednou z nejprodávanějších autorek ve Velké Británii, o měsíc později prohlásila, že bude i nadále využívat svého vlivu a peněz k podpoře této organizace, i pokud by to mělo znamenat, že bude britskými úřady obviněna z podpory terorismu.

Podle serveru Euronews to však může znamenat, že její britský vydavatel, nakladatelství Faber & Faber, a také britská veřejnoprávní stanice BBC, která natočila seriálové adaptace dvou jejích románů, nebudou moci spisovatelce nadále vyplácet tantiémy, protože by podle britských zákonů mohli být obviněni z financování terorismu.

Ve výpovědi před Nejvyšším soudem, o které informuje BBC, Rooney řekla, že se domnívá, že Izrael v Gaze páchá genocidu, a protestní akce organizace Palestine Action vycházejí z „dlouhé a hrdé tradice občanské neposlušnosti.“ Dále uvedla, že již dříve obhajovala použití tzv. přímé akce, včetně sabotáže soukromého vlastnictví, a to v zájmu klimatické spravedlnosti. Proto je podle ní logické, že přímou akci podporuje, i pokud se týká snahy zabránit genocidě.

Rooney nedávno také zrušila svou cestu do Velké Británie, protože se obávala zatčení kvůli svým politickým názorům. Zdůraznila také, že situace ohrožuje práva jejího vydavatele i její práva jako autorky a řekla, protože pokud jí nebudou moci být nadále vypláceny autorské honoráře, bude nucena stáhnout své knihy z britských knihkupectví nebo je dobrovolně darovat.

Původně se totiž vědci domnívali, že jsme se s kočkami sblížili už před 10 tisíci lety. Nyní ale analyzovali DNA z kočičích kostí nalezených na archeologických nalezištích v Evropě, Severní Africe a Anatolii, informuje BBC. Nové důkazy ukazují, že domestikace koček nezačala na počátku zemědělství – na Blízkém východě, jak jsme si dosud mysleli. Místo toho se odehrála o několik tisíciletí později, někde v severní Africe. Podle serveru New Scientist číření afrických koček do Evropy přitom zahrnovalo alespoň dvě geneticky odlišné populace a bylo hlavně dílem středomořských civilizací.

Tento nový poznatek odpovídá našim znalostem o Egyptě jako o společnosti, která kočky uctívala, zobrazovala je v umění a uchovávala jako mumie. Ochočené kočky se postupně rozšířily po celém světě. Na počátku cestovaly na lodích, kde námořníkům pomáhaly lovit myši. Dokázaly přežívat v různých prostředích, ve městech i na venkově, a doprovázely lidi na dlouhých cestách. Dostaly se do Evropy a do Británie s Římany a dál pokračovaly po Hedvábné stezce směrem na východ do Číny, kde skutečné domácí kočky dorazily až asi před 1300 lety během dynastie Tang.

Vědci taky zjistili, že v Číně žily u lidí divoké kočky ještě dlouho před příchodem domácích koček. Šlo o kočky bengálské – malé divoké kočky s leopardími skvrnami, které se pohybovaly v lidských osadách. Vztah mezi lidmi a těmito kočkami byl komensální: kočky žily poblíž lidí, aniž by jim škodily, a lidé z jejich přítomnosti většinou neměli újmu. Kočky bengálské se nikdy plně nedomestikovaly a stále žijí volně v Asii.

Dnes jsou kočky domácí rozšířené téměř po celém světě kromě Antarktidy.