Milena Jesenská byla umanutá, statečná a autentická. Její texty by dnes zbořily sociální sítě
Osmdesát let po smrti Mileny Jesenské už konečně víme, že vnímat ji jen jako milenku slavného autora, je nejen zastaralé, ale hlavně nepřesné. Dnes ji právem vnímáme jako velkou osobnost české novinařiny. V živém natáčení podcastu Lit na Světě knihy o jejím charakteru i jejích textech mluví novináři Erik Tabery a Kristina Němcová.
„Z perspektivy jejího života byl vztah s Kafkou jen krátká epizoda. Když se dřív o Jesenské mluvilo jen jako o Kafkově milence, byla jsem naštvaná. Vždyť byla jedna z prvních reportérek píšících o sociálních tématech,“ přemýšlí Kristina v úvodu. Podle ní ale nálepka nemusí být jen na škodu. Pro někoho může být mostem k tomu, aby se o Jesenské dozvěděl víc.
Čtěte také
Podle Taberyho jsme už ve výkladu Jesenské dál. „Je to svébytná samostatná významná novinářka a statečná osobnost. Jsem za to rád. Zjednodušeně řečeno - je úžasná,“ říká novinář. Poprvé se k textům Mileny Jesenské dostal, když studoval žurnalistiku, kde se věnoval Peroutkově Přítomnosti.
„Když jsem si přečetl její první texty, doslova mě to šokovalo. Velká část té prvorepublikové novinařiny z logiky věci zestárla, změnil se jazyk, způsob vyprávění. Ale u ní vůbec. I dneska by to patřilo k tomu nejlepšímu, co se dá publikovat,“ říká Tabery v Litu.
„Viděla problém, věděla, že je potřeba o něm mluvit a i když věděla, že jí za to lidi nezatleskají nebo to nebude mít odezvu, že to v nějakých kruzích může vzbudit bouři, stejně do toho šla. Byla umanutá,“ dodává Němcová.
Mohly by opravdu texty Mileny Jesenské vycházet i v dnešních médiích? V čem byla její práce tak jedinečná a zajímavá? Jde u nás někdo v jejích šlépějích? A o jakém zvířeti napsala srdceryvný sloupek? Poslechněte si celý záznam z živého natáčení podcastu Lit.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
