Mohou hudba a fanziny položit režim? Luk Haas pomáhá šířit punkové nadšení bující v diktaturách
Francouzský světoběžník a antropolog Luk Haas se celý život věnuje punkovým subkulturám doslova po celém světě. Jeho zájem o přímočarou hudbu a poselství, která s ní přímo souvisí, vyvolala návštěva komunistického Polska, psal se rok 1983 a jemu bylo dvacet. O tři roky později dorazil i do Československa a o svém výletu tehdy napsal do proslulého amerického fanzinu Maximum Rocknroll.
Co začalo náhodným hledáním punkového podhoubí, skončilo jako článek, který na zdejší podzemní scénu zamířil pozornost lidí žijících podobnou hudbou na Západě. V uplynulých čtyřiceti letech Luk navštívil desítky zemí, byl v Severní Koreji, Číně, Indonésii, Turecku, Nepálu, Východním Timoru a nejen proto není v jeho silách sledovat dění ve všech zemích třeba i poté, co se tamní režim změní.
K české hudbě si ale uchovává vřelý vztah a dodnes sleduje, co se dělo a děje v okruhu jmen jako Romek Hanzlík anebo Miroslav Vaněk. Napojení na zdejší hudebníky ostatně není v jeho případě čistě fanouškovské – ještě před pádem Železné opony pomáhal šířit hudbu lokálních kapel na svém labelu Ukrutnost.
Luk je pamětníkem klasické korespondenční výměny hudby na kazetách – ještě než se začal zajímat o společenské zákonitosti, byl hudebním fanouškem. A zájem o hudbu, která posouvá – a metaforicky i otevírá – hranice a zkoumá vyjadřovací prostředky, si udržel dodnes.
Co pro Luka Haase spojuje pankáče nucené žít v autoritářských režimech a diktaturách? Jak vzpomíná na nástup rockové hudby v Číně 90. let? Kolik jazyků umí, a kolikrát je tedy člověkem? A mohou novinářská práce a hudba pomoci se svrháváním diktátorů?
