Mohou hudba a fanziny položit režim? Luk Haas pomáhá šířit punkové nadšení bující v diktaturách

Co začalo náhodným hledáním punkového podhoubí, skončilo jako článek, který na zdejší podzemní scénu zamířil pozornost lidí žijících podobnou hudbou na Západě. V uplynulých čtyřiceti letech Luk navštívil desítky zemí, byl v Severní Koreji, Číně, Indonésii, Turecku, Nepálu, Východním Timoru a nejen proto není v jeho silách sledovat dění ve všech zemích třeba i poté, co se tamní režim změní.

K české hudbě si ale uchovává vřelý vztah a dodnes sleduje, co se dělo a děje v okruhu jmen jako Romek Hanzlík anebo Miroslav Vaněk. Napojení na zdejší hudebníky ostatně není v jeho případě čistě fanouškovské – ještě před pádem Železné opony pomáhal šířit hudbu lokálních kapel na svém labelu Ukrutnost.

Luk je pamětníkem klasické korespondenční výměny hudby na kazetách – ještě než se začal zajímat o společenské zákonitosti, byl hudebním fanouškem. A zájem o hudbu, která posouvá – a metaforicky i otevírá – hranice a zkoumá vyjadřovací prostředky, si udržel dodnes.

Co pro Luka Haase spojuje pankáče nucené žít v autoritářských režimech a diktaturách? Jak vzpomíná na nástup rockové hudby v Číně 90. let? Kolik jazyků umí, a kolikrát je tedy člověkem? A mohou novinářská práce a hudba pomoci se svrháváním diktátorů?