Morfuj, morfuj, vykrůcaj. Vetřelec: Romulus jen pěje píseň dokola

Ridley Scott naštěstí v tichosti přistoupil na to, že jeho vnitřní Däniken, kterého kanalizoval ve dvojici Prométheů, by už měl raději hibernovat. Lidé chtějí xenomorfy a vesmírný horor, ne mimozemské genetické operety. Fede Alvaréz měl přesně tohle doručit, bohužel se ale jeho kosmická kurýrní služba kdesi zasekla. Začátek filmu, který vypadá jako komorní pocta původnímu filmu, je vlastně v pořádku, problémy se ale vyhřeznou z hrudního koše záhy. „Každý z těch čtyř vetřelčích filmů měl nějaké závažné, dobově relevantní téma,“ poučeně shrnuje Šárka. V případě filmu Vetřelec: Romulus je to umělá inteligence. „On je to spíš takovej robotí Rain Man,“ glosuje Tonda a nemyslí to úplně jako pochvalu.

Eklektické, nesoudržné, odvozené, vyprazdňují Čelisti verbální zásobníky a kyselina lítá po celém studiu. „Člověk si uvědomí dvě věci: jak důležitý byl pro Vetřelce režijní styl a Sigourney Weaver,“ zastřeluje se wannabe mariňák Vít. Nic podobného Romulus nemá. Fede je sice zručný režisér hororových scén, ale jinak spíš kličkuje mezi vejci, které do série nakladli Ridley Scott a James Cameron s cílem dát divákům přesně to, po čem baží. Bohužel každá povedená scéna je jen derivátem již existující a povedenější. Tenhle facehugger prostě vždy o kus mine a nikdy diváka pořádně nepodusí.

Je lepší doručovatel Fede Alvaréz, nebo poštmistr Guy Ritchie? Slušely by Čelistem cheerleaderské kostýmy a ropné peníze Dallas Cowboys? Je na sexuální abstinenci lepší kužel, nebo kolík? Jak vysoké vlny zvládne Jiří Mádl? Čelisti, jsme s vámi v každé době!